Slovo

posledná strofa úplne super! :)

To je opravdu pěkný a názorný příklad toho, že poezie není matematika. Chci tím říci, že jsme se teď dostali trochu do filosofie a psychologie. Je tolik možností vnímání, kolik je vnímajících. Vnímáme skrze filtr vlastních zkušeností, znalostí - to je pak naše "pravda". A jsme-li schopni toto pochopit, pak chápeme i to, že pravda nemusí být jen jedna. A pak jsme schopni buď vnímat současně i jiné pohledy nebo si aspoň připustit možnost jiného, stejně pravdivého - rovnocenného- vnímání. A to je to, co se nazývá vědomí širších souvislostí. A to souvisí s pokorou.

Mně se text též líbí. A pokud jde o ten "refrénovitý" začátek slok, je to vskutku otázka volby autorovy. Soudím, že v tomto případě lze z mého pohledu akceptovat text, jak je, ale v tom případě bych navrhovala autorovi k úvaze, zda by textu nepomohlo grafické členění, které by čtenáři mohlo pomoci v lepší orientaci v textu a učinilo by text zajímavějším právě z hlediska grafiky. Jistěže je to též otázka interpretace, ale zároveň i grafická podoba té interpretaci může pomoci. Druhá otázka je, zda přece jen tu "refrénovitost" trochu neeliminovat, čímž mám na mysli, že by přece jen každá sloka nezačínala naprosto stejně - tedy slovem slovo.

ARA: Opakování slova "slovo" působí dynamicky, tvoří páteř celé básně, kolem něhož se odvíjí možné následky. Je to opravdu efektní, působivé...

Ten závěr se fakt povedl. Opakování slova slovo mě tam nevadí. Dobře :)

s těmi prvními řádky jsem to taky řešil. původně byl každý jiný a jen jsem nahradil "má sílu" právě třeba slovem "dokáže" atd. nakonec jsem se rozhodl, že to dám všude stejně...těžko říct, jestli to tak je ok...

Mně se to líbí, ale nejsem si jist, jestli to opakování Slovo z toho ndělá jakoby.....něco ......jakoby něco velmi , velmi dramatického. Jakoby to tím získávalo více patosu, než je třeba. Já bych ty 1.řádky viděl takto:
slovo má sílu, má sílu, má sílu, dokáže. Ale jistý si nejsem. Možná.

...výborný závěr.