|
|
zlé emoce se vylily ze břehů
zatopil jsem tvoji duši
po okraj
žalem
bílé fasády domů už nezáří
ploty ulehly k zemi
pokorně
čelem
utichly tóny klavíru
hodiny přestaly tikat
bez varování
navždy
zatopil jsem naše duše
nenávratně
po okraj
žalem
zatopil jsem tvoji duši
po okraj
žalem
bílé fasády domů už nezáří
ploty ulehly k zemi
pokorně
čelem
utichly tóny klavíru
hodiny přestaly tikat
bez varování
navždy
zatopil jsem naše duše
nenávratně
po okraj
žalem
ARA
Mrazí! Ale líbí. Nedřív jsem si nebyl jist, jestli se dá v takové chvíli pokorně ulehnout k zemi čelem. Ale dá! Pokorně u vědomí utrpení člověka ano.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

