Co k tomu dodat?
![]() ![]() ![]() ![]() |
Oběť
Kopu a kopu a síly se ztrácí.
Hlubokou jámu však vykopat musím.
Deset stop pod zemí prachem se dusím.
Budovat hrob je ta nejhorší z prací.
Bolí z ní ramena.
Prozatím žiji, však smrt chodí ihned.
Jiným hrob vykopu, k nim mě pak složí.
Když mám čas, modlím se za milost Boží.
Když mám čas, dívám se, zda zjevil se vřed.
Co konec znamená.
Po čase stráveném s lopatou v rukách –
konečně hotovo. Co nás teď čeká?
Do jámy naházet ta těla měkká.
Snad jim Bůh po době prožité v mukách
pohladí ztrápenou duši.
Poslední směnu mne začalo svědět.
Vyrážka v slabinách na kůži! Ach ne!
Tedy i mne vlna morová – spláchne.
To jsem však tušit moh‘, ba možná vědět.
Srdce přesto buší –
strachem.
Utíkám pryč.
Z dosahu moru.
Vím, že to nelze.
Hledám však klíč
ke dveřím bytí,
zpod kosy Smrti.
Vidím už světlo,
které mi svítí
na cestu k Bohu.
Já chci dál žít!
Na světě být!
Proč já nemohu?
Když jiní ano?
Prosím tě, Bože,
hoď mi sem dolů
záchranné lano.
Začíná již
černat mi kůže.
Cítím, jak konec
je stále blíž.
Cítím, jak vředy
hnisají krev.
Cítím, jak jsem
ve tváři bledý.
Též ztěžka dýchám.
Spíše se dusím!
Přestávám vidět!
Já nedoslýchám!
Žízeň a hlad.
Zkouším plakat,
vyschlý však jsem.
Zkouší mě chlad.
Chce se mi spát.
Pokud však usnu,
již se nevzbudím.
Bůh si mne zvolí,
na nebe vpustí.
Tak to se vlastně nemám čeho bát...
Kopu a kopu a síly se ztrácí.
Hlubokou jámu však vykopat musím.
Deset stop pod zemí prachem se dusím.
Budovat hrob je ta nejhorší z prací.
Bolí z ní ramena.
Prozatím žiji, však smrt chodí ihned.
Jiným hrob vykopu, k nim mě pak složí.
Když mám čas, modlím se za milost Boží.
Když mám čas, dívám se, zda zjevil se vřed.
Co konec znamená.
Po čase stráveném s lopatou v rukách –
konečně hotovo. Co nás teď čeká?
Do jámy naházet ta těla měkká.
Snad jim Bůh po době prožité v mukách
pohladí ztrápenou duši.
Poslední směnu mne začalo svědět.
Vyrážka v slabinách na kůži! Ach ne!
Tedy i mne vlna morová – spláchne.
To jsem však tušit moh‘, ba možná vědět.
Srdce přesto buší –
strachem.
Utíkám pryč.
Z dosahu moru.
Vím, že to nelze.
Hledám však klíč
ke dveřím bytí,
zpod kosy Smrti.
Vidím už světlo,
které mi svítí
na cestu k Bohu.
Já chci dál žít!
Na světě být!
Proč já nemohu?
Když jiní ano?
Prosím tě, Bože,
hoď mi sem dolů
záchranné lano.
Začíná již
černat mi kůže.
Cítím, jak konec
je stále blíž.
Cítím, jak vředy
hnisají krev.
Cítím, jak jsem
ve tváři bledý.
Též ztěžka dýchám.
Spíše se dusím!
Přestávám vidět!
Já nedoslýchám!
Žízeň a hlad.
Zkouším plakat,
vyschlý však jsem.
Zkouší mě chlad.
Chce se mi spát.
Pokud však usnu,
již se nevzbudím.
Bůh si mne zvolí,
na nebe vpustí.
Tak to se vlastně nemám čeho bát...


ARA: slovo "ihned" jsem použil ze dvou důvodů, jednak pro zachování metra (daktyl - daktyl - daktyl - trochej). Druhý důvod je ten, že jsem se inspiroval dobovým svědectvím (napsaném na wikipedii): "A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči."

Nemáš.... Ale do té chvíle je to někdy vopruz. Neníliž pravda? Theosofie? Rozhodně ne mělká. Zkus změnit slovo ihned, nesedí to k moru. Třeba smrt může kráčet i vpřed. V čase epidemií se to stává...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Oběť : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Flagelant
Předchozí dílo autora : Vzdor
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Ann(ah)» narozeniny
spivanka [13], none [4], Kosa [7], Pravda vítězí [5]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))