|
Beze slov/ milovanému - není co dodat
 04.05.2011 6 2273(24) 0 |
Můj milý, minuli jsme se minulostí
už je to tak
já chtěla být loukou oplodněnou
tys kolem prolétl jako pták
Podobni oba byli jsme si v té chvíli
touze milovat
pro příští kdysi, když dnes snad
už je to tak
já chtěla být loukou oplodněnou
tys kolem prolétl jako pták
Podobni oba byli jsme si v té chvíli
touze milovat
pro příští kdysi, když dnes snad
08.05.2011 - 17:49Eliška Vobrubová
Jaksi nerozumím v reakci na komentáře tvému výroku o podvědomí (někdy též nazývaném nevědomí). Myslíš si skutečně, že cesta k porozumění básně vede přes podvědomí? Myslíš si skutečně, že to, co nás odlišuje od zvířat je podvědomí?
08.05.2011 - 17:45ARA
Nechme člověku jeho podvědomí, ať zůstane člověkem. Podvědomí i nevědomí je někdy možné poznávat a lépe mu rozumět. Tedy sami sobě. Ale existovat nepřestane. Snad na věčnosti.
04.05.2011 - 23:46Eliška Vobrubová
Přidávám se do fronty žadatelů...
Působí to na mne tak, že se to tváří, že to něco vypovídá, ale nějak nee...
Působí to na mne tak, že se to tváří, že to něco vypovídá, ale nějak nee...
04.05.2011 - 23:04taky se přimlouvám...je to tak šroubované, aby se to rýmovalo, až to drobně zapomnělo vyjádřit myšlenku...
04.05.2011 - 20:18tvojegps
Tak to me dostalo:-D
Muzu te poprosit o vyznam textu?
Muzu te poprosit o vyznam textu?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Beze slov/ milovanému : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : My dva v jeden
Předchozí dílo autora : Nejistota lásky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
