Lovkyně noci

Ticho prolomily kostelní hodiny,
půlnoc už musela být,
tajemná dívka z nemrtvé rodiny
právě teď začíná žít.

Havraní vlasy odhrnula z čela,
jediné co cítí je chlad,
avšak to, co by teď nejvíce chtěla
je zahnat svůj nelidský hlad.

Vražedkyně kouká lačně
na chlapce u potoku,
vyhládlá je totiž značně,
tak se chystá k útoku.

Ta lovkyně s myslí temnou
míří za svou obětí.
On omámen lhářkou jemnou
stojí téměř bez hnutí.

Nejdřív si s ním něžně hraje,
pak ho kousne do žíly,
teplou krev mu z hrdla saje,
on se zhroutí bez síly.

Hltá sladkou tekutinu,
až ho zcela zabije.
Necítí však žádnou vinu,
pod zemí ho ukryje.

Její kruté zrůdné činy
zahalila černá noc,
žádné světlo, žádné stíny
- v tom spočívá její moc.

Navrací se ke hřbitovu,
úsvit spatřit nemůže,
aby mohla zítra znovu
pořádat hon na muže.