...čas života a návratů

Slunce opustilo svůj zimní byt a vydalo se zemi pohladit.Vše kvete, neskutečná zeleň prozářená barevností a vůní,oživila šeď zvolna se probouzející přírody.Vše se probouzí a láska která pokryla zemi je viditelná na každém kroku,každé lavičce v parku kde milenci okouzleně objevují jeden druhého plně se oddávající magické moci jara.Lidé se usmívají a malebné divadlo kolem nich jim snímá z beder starosti všedních dnů.Začíná odvěká čarovná doba,kdy moc přírody vlévá do žil každého živého tvora touhu žít a život opěvovat.Zemi zaplavuje barevnost a naděje,že zítřek přinese mnoho dobrého.Slunce,ten mistr malíř dává život rozličným květům a dech beroucí vůně nás nutí přivřít oči,abychom byli schopni poznat v té záplavě barev tu,kterou milujeme.Celý ten čas kdy zima vládla zemi jsme toužebně čekali na tuto chvíli,ale až když přišla víme jak moc nám jaro chybí a i těm kdo barvy nemilují,slunce dává znát jakou moc má jaro.Mi kdo sníme i v bdělém stavu,cítíme jak námi síla země proniká a dává nám naději že nalezneme to co hledáme.Přichází čas kdy země otevírá svá tajemná zákoutí a dává nám nahlédnout do vlastních duší.Začíná doba kdy se vše rodí a nový počátek nese příslib toho že i mi sami budeme obrozeni,začíná čas kdy tajemná moc přírody přechází do všeho čeho se dotkne a i lidé se mění,alespoň na ten krásný i když prchavý okamžik v milující tvory.S pohledy poetů obdivujeme tu nehynoucí nádheru,která nám byla darována a každým rokem znovu obměkčuje i zatvrzelá srdce těch,kdož se umí dívat.Je tu jaro čas života a návratů…..