Čarovná moc

…plíží se pod nehty
tak tiše až to bolí
- uvízla v hodinách
a do času jen chodí
a hledá azyl –
pak v rozbořeném tmavém chrámu
v mrtvém bodě v starém rámu
zraňuje se o kus střepu

plíží se pod anděly z vděku
a vidí padat nebesa
je jedním z mnoha –
osamělá
snad kdysi dávno komtesa
teď lehce přejde po rozetě –
prchá pryč vždyť jitro kvete

jen ztmaví zbytky vitráže
a už ji slunce vykáže
tak krutě zaplaší ten stín

a v ledových zákoutích
čeká Tma – je nenasytná
trpělivá věčná bytná
je Paní skřínky s hostií
Panovnicí svatyní
co zavál čas a prachu tíha

a v ní se ztrácím a v ní má víra

Prý se ti zdávám…
V těch snech se nepoznávám
Jsem stín jsem stín moc čarovná
Stínů hra stín
Stínohra