...
 07.02.2011
8
1747 (19)
0
Znavený veterán vracejíc
Se z poslední štace,
Obdivuje krásu bez hranic,
A bez inspirace.

Jak kulka vnořena hladce,
A vpálená z umělé zbraně,
Do zad podlého zrádce.


A jeho krvavé dlaně
Drží poslední vdechy plic.

Bez pokory a beze strachu
Jak umělý Bůh ve Vesmírném prachu
Má málo a chce víc.


S nutkavou myšlenkou na pokraji krachu
Chce padnout dolů.

Do písku a do zelených stvolů
umělých slunečnic.



A pak už snad jen umělé nic
Co hledí na mrtvolu.
 28.11.2012 17:02
táto sa mi fakt páči, ale máš aj lepšie...
 28.11.2012 17:02
No hezké, líbí se mi. Je taková jiná, neotřelá :)
 22.04.2011 00:19
 Eliška Vobrubová
Človíčku, proč se tak vztekáš? Stačí opravit chybu, netřeba se říznout.
 22.04.2011 00:17
 Eliška Vobrubová
Oprava překlepu:
správně má být *signifikantní*:-)
 21.04.2011 23:51
Eliška Vobrubová: Pardon že reaguji takto podrážděně, ale mám se z toho říznout? Řiďte se raději mou radou. Děkuji.
 21.04.2011 22:21
 Eliška Vobrubová
Umělé nic je příznačné. Sygnifikantní.

Jinak jen tak na okraj: Znavený veterán je rodu mužského, takže první verš má správně znít:
Znavený veterán vraceje...
(...jojo, když chce básník používat přechodníky, je dobré, když je umí:-D)
 10.02.2011 03:15
zakládám...
 07.02.2011 10:43
A pak už snad jen umělé nic...super :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.