Spisovatel na prodej

Ten chlápek, co se dennodenně probouzí do toho, z čeho se chtěl vyspat. Nakažen iluzí umění, ztracen v okamžiku utopie a utopen v promilích prolitého alkoholu, který mu pomalu rozežíral ty buňky v lebce, plné literatury a okouzlení kulturou. Zaprodal se, jako se v pohádkách zaprodávají duše ďáblu, on se zaprodal prachsprostému konzumu, který zadupává individualitu hluboko do prachu lidské hrdosti. Stydí se. A jako pijan v Malém princi pije proto, aby zapomněl.

Představuju si ho na ulici, s vynuceným, klaunským úsměvem, jak skrz smutné, už pohaslé oči, zkouší zachytit třpyt inspirace. Místo hledání toho okamžiku má na krku kartónovou ceduli ,,Prodám své myšlenky, své nitro.“ a v duchu dodatek ,,-za jídlo, byt a pocit rádoby dospělého života.“. Vedle něho si hraje své vlastní písně starý, vrásčitý saxofonista a nechápe, proč se spisovatel tak trýzní, pan Saxofonista je totiž šťastný - umělec, co žije pro své radosti, nikoliv pro peníze. Spisovatel se brání, musí přeci mít na živobytí, kvůli tomu potřebuje člověk občas zahodit bláhové ideály o hlubším smyslu života a dělat to, co zbytek považuje za správné. Dospět, vyrůst. Jde to ztěžka, i silný charakter se přitom hodně napláče za zvuků tříštěného skla dětských snů. Zaprodal se, pil, až zapomněl.

Na to, jak chutná horká káva s mlékem a čerstvé pečivo, za peníze, které kdysi dostával za svou poezii.