Prosba...

Já, ač lehce poddávám se smutku,
prosím teď a tady o tvou ruku.
Nejprve, ale přiznat se musím,
já žalem, smutkem často se dusím.
Říci ti chci celou pravdu o mně,
deprese lehce každý den mne spolkne.
Mysl moje utápí se v smutku
a proto já prosím o záchrannou ruku.

Ta ruka doufám bude tvá,
ač dnes ještě jak sen se mi zdá.
Když přijmeš, budu zachráněn,
když odmítneš, budu zatracen.
Noční můry tak či tak pominou,
Až tebe či smrt v slunci stát zahlédnou.

Vybledlé líce, prázdné důlky očí,
když spatříš, život tvůj končí.
Však když spatřím místo ní tebe,
neuzřím peklo, nýbrž nebe.
Tvé vlasy, tělo v slunci oděné,
snad umělcem či bohy tvořené.
Vlasy ze slunce, oči z hvězd
Já tobě, lásce utéci nedoved.

Pokud ty nesvolíš,
a ruku svou nedáš.
Já poznám jen utrpení,
jenž každý den prožívám,
od rána do noci jak na trní
a z života svého pramálo užívám.

Utrpení moje najde snad konce,
Až tlouci přestane zčernalé srdce.
Pro mne si přijde anděl smrti
A z utrpení vysvobodí moji duši.
Smrt, dříve či později,
každému životu sebere naději.

Pokud však svolíš a ruku svou mi dáš,
Já a mé ruce nasadí ti svatozář.
Povedeš mě jak slepce temnotou
a zachráníš mě před stálou samotou .

Tvé rozhodnutí dá mi cíl,
Jeden je smrt a druhý chuť žít.
Však žít v temnotě již nehodlám,
Hlavně proto, že jsem v ní sám.
Smrt či život jsou ve tvých rukách,
Nenech mě dlouho nepochybách.

Ústa tvá otevírají se k odpovědi,
Život či smrt určí teď mi.

"Ne"

, pomalu vane vítr k mým uším,
já přidám se k ostatním ztraceným duším.