|
Chci aby někdo slyšel můj příběh, chci aby někdo věděl, co opravdu znamená láska.
 12.12.2010 5 1354(16) 0 |
Zdravím,
je mi 20 a studuji vysokou školu. Jsem obyčejná, a miluji svého přítele. A mám rakovinu. Špatně reaguji na léčbu a bohužel mi již není pomoci. Jsem ve stádiu, kdy nosím paruku, protože mi po chemoterapii vypadaly vlasy, ale prodloužilo mi to život.
Můj přítel je úžasný, pokud zrovna nepropadá depresi. Ne ze mě, touhle nemocí trpěl již dříve, dřív než jsmě se poznali.
Je těžké bojovat sama a k tomu, ještě pomáhat jemu. Jenže ho miluji až za hrob a nikdy bych ho v tom nenechala samotného.
Díky tomu, nemusím myslet na svou nemoc a to co bude následovat, ale mohu pomáhat jemu. Vždy když jsem byla na chemoterapii, přinesl mi umělou kytku, která tam byla místo něj. Volal mi každou volnou chvíli a večer, když měl čas přišel za mnou.
Mám ráda procházky v dešti, a teď i procházky když sněží, nejspíše to budou mé poslední Vánoce, ale to přece neznamená,že si je nemůžu užít.
Ven můžu vždy jen na chvíli a musí mi být dobře, jinak mě ven nepustí. Těším se až napadne tolik sněhu abychom s přítelem mohli začít stavět sněhuláka.
Zrovna teď jsem na jedné ze svých pravidelných přísunů chemoterapií, poslední teď před Vánoci.
Můj přítel se nedávno pokusil o sebevraždu, vlivem prostředí a také informace, že tady už dlouho nebudu. Bojím se co se s ním stane, rodičům je jeho nemoc dost volná, a mí rodiče mají dost starostí semnou.
Nebojím se smrti, bojím se, že on brzy až příliš brzy příjde zamnou:( Nemám koho tady nechat aby se mi o něj staral, toho se bojím nejvíc.
Pokud se můj stav udrží do léta, vezmeme se. Dostala jsem nádherný pouťový prsten, z vánočního trhu. Vezmu si ho sebou, tam...
To je můj příběh, není moc dobře napsaný ale ve stručnosti, chtěla jsem do něj dát víc citu. Nechci aby jste mě litovali ... není to poselstvím toho díla.
myslím, že pokud bych byla zdravá, normální holka, žili bychom spolu minimálně do osmdesáti, měli 5 dětí a 20 vnoučat. Chodili bychom večer na procházky a ráno bych mu dělala snídani do postele. Naše vánoce by vypadaly tak, že celá, úplně celá rodina by se sešla a povečeřeli bychom spolu, a my se pak ze svých houpacích křesel dívali jak si naše vnoučata rozbalují dárky a jdou si večer, o Štědrém dni, vyzkouše nové boby nebo sáňky na kopec vedle domu.
je mi 20 a studuji vysokou školu. Jsem obyčejná, a miluji svého přítele. A mám rakovinu. Špatně reaguji na léčbu a bohužel mi již není pomoci. Jsem ve stádiu, kdy nosím paruku, protože mi po chemoterapii vypadaly vlasy, ale prodloužilo mi to život.
Můj přítel je úžasný, pokud zrovna nepropadá depresi. Ne ze mě, touhle nemocí trpěl již dříve, dřív než jsmě se poznali.
Je těžké bojovat sama a k tomu, ještě pomáhat jemu. Jenže ho miluji až za hrob a nikdy bych ho v tom nenechala samotného.
Díky tomu, nemusím myslet na svou nemoc a to co bude následovat, ale mohu pomáhat jemu. Vždy když jsem byla na chemoterapii, přinesl mi umělou kytku, která tam byla místo něj. Volal mi každou volnou chvíli a večer, když měl čas přišel za mnou.
Mám ráda procházky v dešti, a teď i procházky když sněží, nejspíše to budou mé poslední Vánoce, ale to přece neznamená,že si je nemůžu užít.
Ven můžu vždy jen na chvíli a musí mi být dobře, jinak mě ven nepustí. Těším se až napadne tolik sněhu abychom s přítelem mohli začít stavět sněhuláka.
Zrovna teď jsem na jedné ze svých pravidelných přísunů chemoterapií, poslední teď před Vánoci.
Můj přítel se nedávno pokusil o sebevraždu, vlivem prostředí a také informace, že tady už dlouho nebudu. Bojím se co se s ním stane, rodičům je jeho nemoc dost volná, a mí rodiče mají dost starostí semnou.
Nebojím se smrti, bojím se, že on brzy až příliš brzy příjde zamnou:( Nemám koho tady nechat aby se mi o něj staral, toho se bojím nejvíc.
Pokud se můj stav udrží do léta, vezmeme se. Dostala jsem nádherný pouťový prsten, z vánočního trhu. Vezmu si ho sebou, tam...
To je můj příběh, není moc dobře napsaný ale ve stručnosti, chtěla jsem do něj dát víc citu. Nechci aby jste mě litovali ... není to poselstvím toho díla.
myslím, že pokud bych byla zdravá, normální holka, žili bychom spolu minimálně do osmdesáti, měli 5 dětí a 20 vnoučat. Chodili bychom večer na procházky a ráno bych mu dělala snídani do postele. Naše vánoce by vypadaly tak, že celá, úplně celá rodina by se sešla a povečeřeli bychom spolu, a my se pak ze svých houpacích křesel dívali jak si naše vnoučata rozbalují dárky a jdou si večer, o Štědrém dni, vyzkouše nové boby nebo sáňky na kopec vedle domu.
30.01.2011 - 20:02Je hluboká pravda, že když chybí zdraví, jsou všechny ostatní problémy okolo jen žabomyšími válkami. Ale já věřím i na jedno tvrzení, a to , že naděje umírá vždycky až poslední. Třeba i v Tvém případě ještě nějaká je, nebo se stane nějaký zázrak. Je dobré, že nepropadáš zoufalství. Pokud píšeš ve svém komentáři, že už nebojuješ, není to pravda. Právě to, že dokážeš vypsat takto vážné věci, je Tvůj boj. A přiznej se - v duchu určitě doufáš, že to všechno ještě dobře skončí. Přeji Ti hodně sil, a jak napsal Lukio, hodně procházek v dešti a úsměvů, protože s úsměvem jde všechno líp.
13.12.2010 - 22:18Víš, je toho na něj moc. Už v dětství trpěl něčím,co by se dnes dalo nazývat deprese. Jediný důvod, jak jsem se dozvěděla, proč to neudělal, byl můj kolaps a následné odvezení do nemocnice, upřímně si myslím, že mysleli, že je semnou konec,už:) Ale to jim přece nemůžu udělat. Už nebojuju, jen si užívám toho co mi zbývá, a proč se nepodělit? Třeba je někde někdo, kdo z toho má těžkou hlavu a pozastavuje se nad problémy, které mají jednoduché řešení. Ne nadarmo se říká, žij každý den, jako by byl poslední, vím o čem se mluvi:)
13.12.2010 - 00:00Nechápu jedno, proč se tvůj přítel pokusil o sebevraždu. Proč nevyužít ten čas kdy jste a můžete být spolu, naplno? To tě v tom chtěl nechat? Přijde mi to sobecké, anebo tě tolik nemiluje, nevím...jasně, že nevím, jen hádám.
Každopádně máš můj obdiv, že bojuješ a dokážeš o tom psát. Přeju co nejvíce úsměvů a procházek v dešti.
Každopádně máš můj obdiv, že bojuješ a dokážeš o tom psát. Přeju co nejvíce úsměvů a procházek v dešti.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Nikytu řekla o shane :Kdybych měla někdy roztát, bylo by to tehdy, kdy by mi vyznal lásku. Takhle krásné píše básně!;-)
