Vítr fouká ti do tváře písně minulých časů, sny se bortí,
mění se v šumění hlasů, tóny čisté vedly tě na mnohé z cest, kdo ví,
která byla ta pravá, kdo ví, kterou jsi se dala. Světlem stvořila jsi stíny, zimou
srdce se rozstoná, se smutkem přicházejí viny a s láskou nenávist? Pokora?
mění se v šumění hlasů, tóny čisté vedly tě na mnohé z cest, kdo ví,
která byla ta pravá, kdo ví, kterou jsi se dala. Světlem stvořila jsi stíny, zimou
srdce se rozstoná, se smutkem přicházejí viny a s láskou nenávist? Pokora?
01.12.2010 09:59
díky za pochvalu :) ale tohle je jen dílo momentálního rozpoložení duše a mysli, hlavně nad tím že minulosti se jen tak člověk nezbaví...
01.12.2010 09:56
Hmm..moc pěkné zamyšlení,kdyby jsme věděli kudy se vždy vydat bylo by to super ale asi nuda
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.