 20.10.2010 0 1379(11) 0 |
Neklid
Bojím se, nemám stání,
usínám až za svítání.
Vkrádá se mi do mysli,
podivný neklid.
Mám zaječí úmysly,
když vidím davy, lid.
Myšlenka mě provází,
kamkoli jen vstoupím.
Na Tebe mé zlato ryzí,
v řece pochybností se topím.
Bojím se říct: „Miluji Tě“,
jen tak beze studu.
Proč ta síla spaluje mě,
ale v srdci mám touhu?
Bojím se, nemám stání,
usínám až za svítání.
Vkrádá se mi do mysli,
podivný neklid.
Mám zaječí úmysly,
když vidím davy, lid.
Myšlenka mě provází,
kamkoli jen vstoupím.
Na Tebe mé zlato ryzí,
v řece pochybností se topím.
Bojím se říct: „Miluji Tě“,
jen tak beze studu.
Proč ta síla spaluje mě,
ale v srdci mám touhu?
Ze sbírky: Mé MúzeJeště nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neklid : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Akvarely
Předchozí dílo autora : Muž a Kolhajma
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Nezvaný» narozeniny
nanastenkucz [12], Jita Rose [10]» řekli o sobě
človiček řekl o "Autor"sám :Jsme stejní,ve verších ostatních hledáme sebe,hledáme odpovědi na své pocity,emoce,lásky,bolesti trápení.Jsou verše které nás přesahují a verše které teprve rostou,přesto to píše jedna velká bytost složená z lidí,Mějme tu bytost,naše kolektivní fluidum rádi,rozvíjejme ho a pomáhejme mu.S láskou k Vám všem človíček.
