 07.10.2010 1 1005(2) 0 |
Muž a Kolhajma
Jak se dříve šířil mor,
daleko, až za obzor.
Dostal se až za moře,
kde-kdo lehce ochořel.
V té době žil jeden muž,
silný, statný, samý sval.
Onen muž vlastnil nůž,
jímž berany rád páral.
Na trhu pak prodával je,
za pár krejcarů.
Vnitřnosti jejich vytahané,
dával do pohárů.
Měl vidinu budoucnosti,
kde se ctnost snoubí s ctností.
Navštěvoval potajmu,
čarodějku Kolhajmu.
Čarodějka byla dívka,
jíž ten muž miloval.
Byla křehká jako cívka,
s myšlenkou na ni usínal.
Ona mu z těch vnitřností,
vyráběla dobré léky.
Na bolesti srdeční,
jež požívali u řeky.
Za svitu té krásné Luny,
oddávali se neřestem.
Snoubili se bez ostudy,
kousek od řeky, za městem.
Jednoho dne z podvečera,
dívka žárem zahořela.
Žárem, jenž zve se Láska,
žárem, který v srdci praská.
Milovala toho muže,
celým srdcem, celou duší.
Možná proto z jeho nože,
vyrobila sobě kuši.
Bála se ho milovat,
rozhodla se vykonat,
krvavý, zlý strašný skutek,
kdyby věděl, tak by utek.
Miláčka svého zavraždila,
čarodějka, černá víla.
Proč?
Protože bez srdce,
milovat nelze.
Už nebylo v záruce,
že byly dvě verze?
V druhé spolu šťastně žili,
měli spoustu dětí.
Vesele si souložili
a vynášeli smetí.
Který konec byl ten lepší,
nechci soudit teď hned.
Až najdu ten nejsprávnější,
můžu vám ho vyprávět.
Jak se dříve šířil mor,
daleko, až za obzor.
Dostal se až za moře,
kde-kdo lehce ochořel.
V té době žil jeden muž,
silný, statný, samý sval.
Onen muž vlastnil nůž,
jímž berany rád páral.
Na trhu pak prodával je,
za pár krejcarů.
Vnitřnosti jejich vytahané,
dával do pohárů.
Měl vidinu budoucnosti,
kde se ctnost snoubí s ctností.
Navštěvoval potajmu,
čarodějku Kolhajmu.
Čarodějka byla dívka,
jíž ten muž miloval.
Byla křehká jako cívka,
s myšlenkou na ni usínal.
Ona mu z těch vnitřností,
vyráběla dobré léky.
Na bolesti srdeční,
jež požívali u řeky.
Za svitu té krásné Luny,
oddávali se neřestem.
Snoubili se bez ostudy,
kousek od řeky, za městem.
Jednoho dne z podvečera,
dívka žárem zahořela.
Žárem, jenž zve se Láska,
žárem, který v srdci praská.
Milovala toho muže,
celým srdcem, celou duší.
Možná proto z jeho nože,
vyrobila sobě kuši.
Bála se ho milovat,
rozhodla se vykonat,
krvavý, zlý strašný skutek,
kdyby věděl, tak by utek.
Miláčka svého zavraždila,
čarodějka, černá víla.
Proč?
Protože bez srdce,
milovat nelze.
Už nebylo v záruce,
že byly dvě verze?
V druhé spolu šťastně žili,
měli spoustu dětí.
Vesele si souložili
a vynášeli smetí.
Který konec byl ten lepší,
nechci soudit teď hned.
Až najdu ten nejsprávnější,
můžu vám ho vyprávět.
10.10.2010 - 21:42Chtěl jsem sem seknout hvězdičku a jít pryč, ale tady se tomu nerozumí prý, tak hele je to dobře zpracované a neztratíš se na žádném serveru...****
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Muž a Kolhajma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neklid
Předchozí dílo autora : Šelmička
