12.10.2010
5
1860 (14)
0
Paprsky oparem ztužené
prosvítají skrz mozaiku umírajících listů
pod nimi ruku v ruce jdem
jen my dva
svým podzimem

Osudná náhoda s náhodným osudem
svačí na kládách u lesních cest
houby rostou brouci lezou
přikrývám se němou něhou
nemůžem se plést

Zábrany vzrušením zbořené
nad nimi mrak v mraku
údy pudy zmožené
do oblaků letím z praku

Mlha hvězdou zvěčněná
zmizí jako stín
láska jako skála
prorůstá můj splín

Zůstal z něj jen prstenec
kol mé hlavy lítá
jen občas mě nebaví
že zas znovu svítá
 14.10.2016 08:32
annaav: Zajímavé, to opravdu, díky za přečtení, šest let stará, ale z října! Neznám svoje staré díla, ale matně si na tuhle vzpomínám. Byl to asi dobrej den.
 11.10.2016 09:26
zaujímavá a pekná báseň
 24.10.2010 21:24
Líbí se, hlavně ten závěr.
 24.10.2010 20:50
Děkuji, jsi jediná z 55 lidí, kteří to zatím četli a okomentovala si to! A líbí se ti to!Dík
 22.10.2010 15:58
Něco mě zaujalo, těžko říct co přesně :-) Lehká a čtivá, příjemně odpočinková :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.