Vyznání..

Sedím ve ztemělé místnosti a naslouchám tonům klavírní symfonie,je to zvláštní u člověka který je odkojen hudbou BackSabath a dalších klasiků naší doby.Po tvářích mi stékají slzy,jsem pln zvláštního smutku,který přichází vždy když si uvědomíte že někoho velice milujete a zrovna vám dojde,jak zlí jste na sebe čas od času byli.Tklivé tony klavíru se mi zarývají do duše,která je v tuto chvíli plná pouze Jí..té kterou miluji celým svým srdcem.
Není vedle mě,musela odejet ,ale cítím její přítomnost v každém stínu jenž mě obklopuje.Ví jak moc ji miluji,často to slýchává,ale až v tuto chvíli bytostně cítim mocný nával lásky ve svém srdci.Nikdy se nedozví co právě teď zažívám,tu krásnou bolest poznání a smutek že zde není.Nikdy neuvidí na mé tváři slzy,jsem přece chlap a ty nepláčou......BLBOST.....nemám zač se stydět,můj cit je tak silný a ryzí,že mě téměř zadusí pomyšlení,co bych dělal kdyby zde nebyla tato má čarodějka.Právě teď je někde kde ani být nechtěla,pouze jen z povinosti a protoze plní přání někoho,kdo ji stejně bere jen jako dekoraci.
Dohrál poslední ton skladby a já v záplavě emocí setřásám slzy ze své tváře.Jdu spát,musím zaspat ten čas nežli se má láska vrátí,abych ji mohl obejmout a říci Jí......Miluji Tě a moc si mi chyběla