neumim stavit hráze slaný vodě (po dlouhy dobe.. se do toho zase zacinam dostavat)
přidáno 08.09.2010
hodnoceno 6
čteno 1962(22)
posláno 0
zavřený brány dětství
jeden život rozdělen na dva
(třetí je opomenut
zase)

probrečený noci
bez pomoci
naděje nebo utěšení
plyšový medvídek asi jediný
bez možnosti zacpat si uši
(děkuju ti, plyši)

všechny náruče uzavřeny
každý v tom svém koloběhu
(ztracen v egu)
chci ten svůj
nenarušený

žít od bodu k bodu a
očekávat pořád
něco víc
(a ono nic)

jako nezvaný host
vkráčela nenávist v šatech barvy lásky
a splynula s davem
tak snadno. tak lehce.
pak, když se dostala k jádru
nechala odhalit svou
pravou tvář
(a že nenosí svatozář)

díky bože
za ty nože
v zádech

jako bouřka.
ve špatném čase na špatném místě
nebezpečná
pálí

tak kam zas jdeš.
zůstaň.

můžem spolu čekat
na zázrak
nebo aspoň
na tramvaj

přidáno 15.05.2023 - 00:24
Líbí se mi ten závěr ... Mužem spolu čekat na zázrak nebo aspoň na tramvaj :)
přidáno 11.05.2013 - 23:22
neuvěřitelná!
přidáno 16.02.2011 - 19:14
všechny náruče uzavřeny
každý v tom svém koloběhu
(ztracen v egu)
chci ten svůj
nenarušený

tohle! tohle! to je.. uplně ..ach:)
přidáno 09.09.2010 - 19:12
diky...
tu cast mam taky rada.. teda nemam.. ale v basni to vsechno zni idylicky, tam je to pekny..
přidáno 08.09.2010 - 21:27
bombová...

"žít od bodu k bodu a
očekávat pořád
něco víc
(a ono nic)

jako nezvaný host
vkráčela nenávist v šatech barvy lásky
a splynula s davem
tak snadno. tak lehce."

...perfektní část :)
přidáno 08.09.2010 - 21:24
az me zamrazilo..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
v mezičase : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ale nemůžu spát
Předchozí dílo autora : ještě měli (naději)

» narozeniny
SAM A EL [13], Pavel Zikmund [10]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming