04.12.2007
8
1802 (19)
0
Tak spatřil jsem Tě, ve vlajícím šatě
ač nečekána, jsi tu, znenadání,
v patách zvonu hlas zvoucí ku klekání
a smutku oř stažený na opratě

Venku chlad, však teplo v horské chatě
kde jiskrou přáno krbu mihotání
Pak samota dá příkaz k milování
v němž blednou důvody proč nelíbat Tě

Tvůj dotyk s gestem milenky či matky,
objetí, v němž tak hřejivě a blaze
Snad odlesk Venuše na oběžné dráze

teď pohled láká někam do zahrádky
loučení šeptat jen naučené fráze...
Tvých podpatků otisk zůstal na podlaze
 19.02.2008 13:17
tak tohle je moc dobré, melodické, jasně nejasné nejasně jasné, rytmické a přesné. jako z čítanky.
 03.02.2008 12:33
Až mi to bere dech,
ještě chvilku číst mě nech!!!
V tvých verších třpytí se hvězdná zář,
tvá Venuše má jistě šťastnou tvář!
(když snáší se ti na polštář)
A kdybych směla trochu víc,
dala bych bodů na tisíc!!!
 05.12.2007 18:17
srozumitelná, úžasná!
 04.12.2007 21:58
..ano..opravdu hezké.. :-))
 04.12.2007 15:40
Sonet je také moje oblíbená forma, občas zkouším nějaký napsat. Dík za všem za milé hodnocení
 04.12.2007 15:20
ano, říkám si hle, sonet! zdá se mi, že moc lidí sonety nepíše... a tak jsem dvakrát ráda, za prvé že je to sonet, a za druhé, že je nádherný.
 04.12.2007 15:10
nádhera...
 04.12.2007 15:05
to je jeden z nejkrásnějších sonetů co jsem kdy četla...;) ty otisky se nám dneska ale pěkně sešly...:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.