Osudová noc

"Proč jsi to udělal? Vždyť to nebylo nutné!“

„Mlč! Viděl nás! Viděl mou tvář a tu tvoji taky, tak co jsem měl podle tebe dělat!? Řekni co jsem měl dělat?!“

„Jsme vrazi, chápeš to?!“

„Radši budu vrah na svobodě, než abych šel sedět za vykrádání domů! Víš kolik by nám napařili? Víš to?!“

„To je jedno! Ten člověk byl nevinný!“

„Co se stalo, už nezměníme! Nemělo k tomu dojít, ale došlo! Už se s tím nedá nic dělat, tak to pochop!“

Bledý a třesoucí se Paul byl na pokraji zhroucení. Jindy bezproblémové vykrádání starých domů, se tentokrát zvrtlo a stálo to život jednoho starého pána. Ten v pozdních nočních hodinách zaslechl v prvním patře nějaký hluk a šel se podívat co se děje. Překvapil je zrovna když se dobývali do obývacího pokoje a pak se všechno odehrálo hrozně rychle. Muž nakonec skončil na zemi v kaluži krve, poté co ho Paulův starší bratr Loyd udeřil sekyrou přímo do hlavy.

„Měli jsme mít na hlavě kukly! Kdybychom je měli, tak k tomu nemuselo dojít!“

„Můžu snad za to, že se ztratily? Já nevím kam se poděly!“

„Co když na nás přijdou?“

„Nepřijdou! Všechny stopy jsme zahladili! Nikdy na nás nepřijdou!“

„Skončíme v pekle! Oba!“

„Nesmysl, žádné peklo není! Uklidni se!“

Když se začalo rozednívat, nasedl Loyd na svou motorku a uháněl s ní pryč. Jeho bratr Paul té noci neusnul. Před očima měl stále toho mrtvého člověka a všechnu tu krev, co vytékala z rány na jeho hlavě. Stále tomu nemohl uvěřit. Byl spolupachatel vraždy. Ten fakt ho dusil a nenechal ho se pořádně nadýchnout.

Dny utíkaly a Paul, sžíraný svědomím, zapíjel své deprese alkoholem. Od rána do večera jenom pil a čekal kdy najdou tělo. Po týdnu nepřetržitého pití se rozhodl vyhledat svého bratra. Když viděl, že Loyd už tu noc hodil za hlavu,šíleně ho to vytočilo.

„Ty bezcitnej parchante, jak můžeš být takhle v klidu!?“

„Prostě jsem se přes to přenesl a ty bys měl udělat to samý!“

„Chápeš že jsme někomu zabili otce, dědečka, přítele?! Nevinného člověka co měl jen takovou smůlu, že narazil na dva kretény, co se živí vykrádáním baráků!“

„Mám toho dost! Přijď až vystřízlivíš!“

Loyd ve vzteku zamířil ke dveřím, aby otevřel svému bratrovi. Ten ho ale zezadu napadl a jako smyslu zbavený se s ním začal prát. Loyd si nic nenechal líbit a bránil se zuby nehty. Šarvátka ale skončila stejně rychle jako začala. Paul silně udeřil svého bratra, který zároveň zakopl o nohu židle. Ještě než padl k zemi, udeřil se se vší silou do hlavy o kamenná kamna. Byl na místě mrtvý.

Paul, naprosto šokovaný tím co provedl, stál nad mrtvým tělem svého bratra dobrých pět minut. Poté jako v transu došel do vedlejší místnosti, vytáhl ze zásuvky bratrovu sedmatřicítku, přiložil si ji ke spánku a se slzami v očích stiskl spoušť.

Ozval se výstřel a Paulovo tělo se bezvládně sesunulo k zemi..

Případ dvou mrtvých bratrů ale zůstal ve stínu jiné události, která druhého dne obletěla celý svět a šokovala malé městečko na jihu Anglie, kde k ní došlo.

Místní tisk:

„K hrůznému objevu došlo ve včerejších ranních hodinách, v jednom starém baráku v neblaze proslulé čtvrti Ferthwitch. Byl tam zavražděn starý muž a to úderem sekyrou do hlavy. Člověk který jeho tělo objevil, ihned zavolal policii a ta byla během pěti minut na místě. Ta neměla nejmenší ponětí co ji čeká. Díky všímavosti jednoho z jejich mužů, přišla na strašlivé tajemství, které skrýval zadní dvorek. Všiml si kosti, vyčnívající ze země. Když se policisté dali do jejího vyhrabávání, zjistili ke své hrůze, že se jedná o kosti malého dítěte. Brzy narazili na další, a další…až nakonec policisté odhalili dvanáct koster, patřící malým dětem. Ten malý dvorek za domem byl jejich pohřebištěm….“

A tak nakonec policie odhalila totožnost sériového vraha malých dětí, který od osmdesátých let brutálně povraždil nejméně dvanáct dětí ve věku 8 až 12 let.

Nebýt toho kdo ho poslal do pekel, mohlo být jeho obětí mnohem více!