začínam dubkom kvitnúť...
 23.07.2010
4
1687 (4)
0
Kráčíme sami našimi dny, ještě chvíli to potrvá...
Díváme se na naše fotky, filmy – proč to tak je, zasranej blíženec!
Odloučení přišlo tak náhle, nečekal jsem jej!
Snad naši tátové nám tuhle lekci dávají, jeden nikdy neví

Mívám chvíle klidu, je to šafránové opojení, míjím slunečnice
Promítám si Tebe klíšťátko přisáté, chybíš mi
I rána pohledy zamračené, mám bez zmatení rád
Je odpoledne, týden končí , čas neběží ... nejde spát

Poslouchám rádio, to Tvé, jsem Ti nějak blíž, asi pocit
Par soust, pár míst, pár slov... už jsem na fakt milovat zapoměl...
Hledám náš polibek, Tvé naušnice na stole i sklenici vody
Jo.. jsem už velkej kluk, jen ses mi pod kúží lásko zabydlela...

prostě jen jeden chlap zapoměl, jak bolí mít rád, fakt rád, moc... rád

Ze sbírky: Krásný ztráty
 23.07.2010 16:34
..blažená nevědomosti... přeji Ti tvé štěstí, vážně! ;-)
Jo a stín v tomhle horku? K nezaplacení! :-))
 23.07.2010 16:29
Staré psy, co neznají žádný nový kousek, nikdo nepostrádá...
 23.07.2010 16:26
starého psa novým kouskúm nenaučíš.. :-)
 23.07.2010 16:20
Jo. Klasicka. Zatím jsi nijak nevybočil ze svého stínu.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.