|
báseň je smutná.
 19.05.2010 2334(16) 0 |
Kráčíš lesem, jasné slunce zem ozařuje,
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
Ze sbírky: MEMENTO MORIKomentáře zakázány autorem díla.
Kráčíš a netušíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Když jsme trempovali
Předchozí dílo autora : Fontána
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Hannazka [18], eva z lsoko [16], miruska [13], MerkeligSkapning [12], Gustaf [5]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
