|
báseň je smutná.
 19.05.2010 2376(16) 0 |
Kráčíš lesem, jasné slunce zem ozařuje,
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
Ze sbírky: MEMENTO MORIKomentáře zakázány autorem díla.
Kráčíš a netušíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Když jsme trempovali
Předchozí dílo autora : Fontána
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)
