|
báseň je smutná.
 19.05.2010 2341(16) 0 |
Kráčíš lesem, jasné slunce zem ozařuje,
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
Ze sbírky: MEMENTO MORIKomentáře zakázány autorem díla.
Kráčíš a netušíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Když jsme trempovali
Předchozí dílo autora : Fontána
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
