|
báseň je smutná.
 19.05.2010 1961(16) 0 |
Kráčíš lesem, jasné slunce zem ozařuje,
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
jsi sám, srdce tvé napětím bije.
Kráčíš podél břehů, kol řeka prudká,
slunce zajde za mraky, cesta krutá.
Bičuje tě déšť, tělo se ochladí,
vítr zuří, na chvílí tělo zastaví.
Zapomínáš na lásku, jsi stále sám.
cesta se strácí, jdeš nevíš kam.
Jdeš bez cíle, blesky se kříží,
jaro, léto, podzim, zima období čtyři.
Počítáš měsíce, roky, kdy konec nastane,
jedna věc určitá, smrt tě dostane.
Netušíš zda dnes nebo až zítra,
každý den,smrt na nás čeká.
Čeká na každého, každého z nás,
příjde určitě, pak skončí náš čas.
Ze sbírky: MEMENTO MORIKomentáře zakázány autorem díla.
Kráčíš a netušíš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
Následující dílo autora : Když jsme trempovali
Předchozí dílo autora : Fontána
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
cechinoskaros [13], Aikami [12], sara kostkova [11]» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
