Neslyšná planina 4/Vítěz

Narodila se malá radost ve středu Nicoty
Holčička s bílými vlásky a vševědoucíma očima
Políbil jsem ji
Byla to Láska, co se nesměle rozhodla vrátit se
Chtěla sesbírat roztroušená přání a znovu je stvořit

Hledal jsem mezi bažinami, díval se do skal i lesů
všude bujel nový život a vzduchem se nesla sladká hudba vítězství
Já však toužil spatřit Jediného, přestože jsem tušil
že jeho živoucí tvář mě neuvítá

Po mnoha nářcích jsem ho našel
Ležel klidně v údolí Věrnosti
krásný, jako by nikdy nezemřel, jako by se měl právě probudit
Vzal jsem ho do náruče a víly umíraly mým žalem

V chrámu svého Boje mezi smutečními květinami
na mýtině, kde slunce nikdy nezhasne
oplakáván bude odpočívat, dokud Věky nezaniknou

Můj Statečný, zemřel jsi za Pravdu
a za to má Tvá duše místo v Nesmrtelnosti
Už nikdy žádná Bolest, jen věčné štěstí
Zachránil jsi nás, budiž Ti provolána Sláva!

Bdreiw onhweiö…
Onhweiö…