rozhovor mlčky

šerem, v stakatu ševelící ráno
nám dává, ještě chvíli klidu
přeji si právě být, po tvém boku,
to je spánek teplem rúžový...

cítit tě v kolíbce, schoulenou
vlasy, zlobíš v mém objetí
smíchem vracíš ránúm jejich smysl
dáš si čaj, nebo černou kávu?

rána jsou dnes vážně príma
snad, že společně je vítat múžem
i s pramínkem vlasú, za Tvým uchem
co roztomile zlobí, legračním dojmem

zdá se to divné, „jen“ další nový den..