|
hezká chvíle v kavárně pod loubím
 16.06.2010 0 1135(6) 0 |
Vzpomínám si, je to dávno, cestou domú, bylo léto
Krajina podél dálnice, nic neříkající vesnice, stromy, pole
Pak se náhle, nevím kde, návrší se do výhledu dostalo
Ani malé ani velké, na vinohrad, na dúm i stromy, též pro sezení ve stínu pergoly
Ten vzácný pocit radosti, ne z drobnosti, ani pýcha nedržela palcát
Jen ten užasný okamžik za sklem auta a jak pecen chleba trávou zelený vrch
Netuším proč? ... ten vjem do dnes v paměti mám...
Potkal jsem na toulkách zemí jiné kopce, vrchy, leč zapoměl jsem
Byl muž a žena a chlapec a i poník Chorizzo... tam jsem jej poprvé spatřil
Šel polem, klasy dlaní laskal a v dálce její úsměv odpoledne prohřál
Tam jsem ten pocit poprvé vnímal, touhu do budoucích časú nitrem vyslovil
Jsi Ty, jsem i já, to ostatní je naše tajemná, námi psaná a bytím daná krása zaslíbená
Pár dnú, nebo několik let, nejsem sprinter na krátkou trať, ani nepospíchám do Athén
Čas pokynul a podal mi pléd, přijde večer , ať není Tvým ramenúm chlad
Dívám se hřbetem knihy na Tvé vlasy, jak s vánkem ledabyle tančí odpolednem a třpití se zirkony
nikde a přesto všude spolu cestujem, slov dny konce nemaje a dlaním k tanci hrají menuet
ten vrch však, nám přijde do vzpomínek ... dříve a klidně i později, vždyť nejsme na moři
Krajina podél dálnice, nic neříkající vesnice, stromy, pole
Pak se náhle, nevím kde, návrší se do výhledu dostalo
Ani malé ani velké, na vinohrad, na dúm i stromy, též pro sezení ve stínu pergoly
Ten vzácný pocit radosti, ne z drobnosti, ani pýcha nedržela palcát
Jen ten užasný okamžik za sklem auta a jak pecen chleba trávou zelený vrch
Netuším proč? ... ten vjem do dnes v paměti mám...
Potkal jsem na toulkách zemí jiné kopce, vrchy, leč zapoměl jsem
Byl muž a žena a chlapec a i poník Chorizzo... tam jsem jej poprvé spatřil
Šel polem, klasy dlaní laskal a v dálce její úsměv odpoledne prohřál
Tam jsem ten pocit poprvé vnímal, touhu do budoucích časú nitrem vyslovil
Jsi Ty, jsem i já, to ostatní je naše tajemná, námi psaná a bytím daná krása zaslíbená
Pár dnú, nebo několik let, nejsem sprinter na krátkou trať, ani nepospíchám do Athén
Čas pokynul a podal mi pléd, přijde večer , ať není Tvým ramenúm chlad
Dívám se hřbetem knihy na Tvé vlasy, jak s vánkem ledabyle tančí odpolednem a třpití se zirkony
nikde a přesto všude spolu cestujem, slov dny konce nemaje a dlaním k tanci hrají menuet
ten vrch však, nám přijde do vzpomínek ... dříve a klidně i později, vždyť nejsme na moři
Ze sbírky: Krásný ztrátyJeště nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
viva la Mexico! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Královna...
Předchozí dílo autora : ...však víš!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
