Triolet na slova: SKÁLA MOŘE BŘEH TUNEL SPÁSA
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
{Marianne Faithfull}
![]() ![]() ![]() |
{almost literal translation}
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
soutěžní veršotepání byl pantum na zadání z E.A. Poe, tak tedy horrorově rozjásaně (zvon barva strach tma svět)
![]() ![]() ![]() |
Jako malá jsem chtěla být kosmonaut. Teď už vím, že na cestu do vesmíru nepotřebuju skafandr .)
![]() ![]() ![]() |
... původně komentář k textu jednoho kamaráda, kterého to pobavilo, tak třeba pobaví i jinde...
(aneb pozdrav pračlověku Janečkovi)
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
4 TD
![]() ![]() ![]() |
Ještě jeden pantun na slova: úvaha dívka hora portrét konec.
[Vznikl jen jako komentářová reakce na Shaanu, který na svoji krásku skládá píseň a přirovnává ji k horské řece. Tu píseň hraje na strunný nástroj, kterým je nejspíš kytara a na závěr vykouzlí flažolet...] :-)
![]() ![]() ![]() |
Ještě jeden pozdrav z té druhé veršotepárny - pokus o silvu na slova: HOLKA LÝTKO BAR ZADEK NOS.
![]() ![]() ![]() |
Zrak můj sklouzl na lýtka...
(Pokus o silvu na slova HOLKA LÝTKO BAR ZADEK NOS.)
![]() ![]() ![]() |
Pantun na zadaná slova: úvaha dívka hora portrét konec.
Tak tuhle ptákovinku jsem vypotil na poslední chvíli, měl jsem na to 15 minut, stačilo mi 10. Na to, že jsem se připlazil domů na smrt unaven a jen za pomoci smrťáku a stimulačního ajurvédského čaje udržel kontakt s músou, slušný výkon...
![]() ![]() ![]() |
básně/personal confessions
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
PrimaDen [17], alm.heart [12], Mayo [10], Eugenis [9], benicie [9], ddhela [6], Proscriptus [3], Werther [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)