Krátké zamyšlení z dětských let.

prostě něco. Něco co mohlo být básní a možn i je, ale je to tak silné a čerstvé, že formovat dál nebudu, nechci a asi ani nemůžu

protnutí dvou vesmírů, obyčejný míjení ve dveřích obchoďáku. Je v tom vůbec rozdíl?

Básnířce blíže neurčené, (jméno to skrýš v mém nitru má), patří mé sloky okouzlené, když duše má je zmámena.

.. zachytila jsem v jednom z dílů tv seriálu "Vyprávěj" a nedohledala autora.. těch pár veršíků mne chytlo za srdce, kdyby k tomu věděl někdo víc, budu ráda za info, dík

a světobol, ale jen takový lehký, který se dá zabít chvílí klidu u nakládaného hermelínu. Je to vysmívání se rýmu?