Jak to s tyma Muničák brothers bylo No.9

Hotovo. Ujížděli jsme z toho pekla, jak jen to šlo. No, vono to auto teda moc nejelo, ale pohyb to byl. Bylo horký odpoledne uprostřed léta a my jsme potřebovali smýt tu špínu, únavu a blbý vzpomínky. Ačkoliv jsme neměli plavky, zdálo se nám jako dobrej nápad vykoupat se v jednom rybníku. Jeli tak trochu okolo. Nádhera. všechno z nás spadlo, když jsme potom vyráchaní seděli v autě jen v trenýrkách, žvejkali jsme bagety s kuřecím masem (možná jste už někde ode mě nebo od Salyho slyšeli onu pověstnou zktatku ,,bag. s kuř. říz." - tak to je vono) a říkali jsme si - To byla ale blbá brigáda, jak jsme čistili ty lesní školky!!!

Teď se možná smějete a říkáte si, že jsme pěkný sračky. Na naši obhajobu musím uvést, že - jak jsme se dozvěděli od pana P.- ty normy, který jsme měli plnit, byly sestavený tak, že se sekal bordel v těch školkách třikrát ročně, takže tráva měla mít nejvíc čtyřicet centimetrů a ,,příměsový křoviny" - prostě keře a stromy, co tam neměly být- neměly dorůst do dřevnaté formy. My jsme ho sekali poprvé a naposledy v roce.

Tráva nám byla nad hlavu, kopřivy taktéž, ostružiní mělo dva centimetry v průměru a na stromky se stihly nastěhovat vosy a sršni. Paráda. Přičtěte si třicet pět stupnů ve stínu nebo naopak déšť tak silnej, že nevidíte k druhýmu baráku (tři týdny jsme strávili v muničním skladu, kterej armáda přestala používat), vyberte si mezi tím, jestli budete chodit zavřený v kombinéze nebo budete mít dořezaný ruce a nohy, vedení, kde Vám každej nadřízenej poručí jinou věc a máte parádní brigádu. Prostě jako my - LONESOME MUNIČÁK BROTHERS