Bolí mě lidský sobectví

Byla jsem venku vozit kočárek. Byla jsem celá v černým. Zase. Nesnáším černou a přitom poslední dobou je to jako část mě.
Narazila jsem si do obličeje kšiltovku, zamotala si šálu kolem krku a koukla do zrcadla. Po několikátý jsem se ptala proč to dělám. Nedokázala jsem si odpovědět, ale dnes.. nechci, aby mi někdo viděl do obličeje. Kdyby mi někdo viděl do tváře, tak uvidí jen bolest. Bolest za kterou si můžu sama. Fňukám. Fňukám jak malá ušmudlaná holka. Jsem plačící oběť s vědomím viníka.
Každej chce vidět usměvavou tvář, protože všichni jsou slepí k tomu, co lidi cejtěj. Je jim to ukradený. Protože když se někdo směje, tak je automaticky šťastnej. Stačí jen to, co viděj. Je jim to jedno. Je jedno, že se topíš ve sračkách.. je to jedno...
A já se v nich topím vlasztním vinou:-D je to ironický a je to k smíchu. a zároveň k pláči. život je jak žárovka..otočíš jí a zhasneš. stejně jako když něčím otočíš v životě, tak ho taky můžeš zhasnout.
Zhasla jsem se:-D

Mám úchylku a pořád pálím svíčky. chci pálit cíga, ale nesnáším je. chci se opíjet, ale nesnáším chlast. chci umřít a bojím se smrti.
Chci ho přestat milovat a vím, že když ho přestanu milovat, tak umřu. nechutnej kolotoč, ze kterýho není cesta ven.
chci bejt pro něj vzduch, protože bez vzduchu nemůže být..

"asi si pronajmu nějakej billboard, jak to dělaj politici, a nechám na něj napsat, Miluju Tě. nebo prostě jen Jsi mé srdce. vždyť když nebudu mít srdce, tak umřu.

Nebo počmárám školu sprejem, abys věděl, že jsem fakt zešílela. Nebo prostě jen ti řeknu *Naučil jsi mě milovat, ale nenaučil jsi mě, jak mám přestat milovat*"

Nevím co dělat..fakt ne.. a tak píšu jen samý smutný slova a básně a úvahy a myslím si, že to stojí za nic a stejně to sem dám. protože někdo si třeba bude myslet, že je to dobrý.. a protože mi třeba dodaj sílu ty komenty.
Vím je, že Beautiful chance is away