Depka jak sviňa

Každej zná ty depresivní myšlenky, kdy si prostě myslíte, že vám život nestojí za tu bolest, co prožíváte..
Denně si tohle opakuju.. dřív jsem byla veselá a sebevědomá holka a teď? nevím, co je to smích.
řikám si, proč láska tak děsně bolí? snad proto, že kdyby nebolela, tak by si lidi lásky nevážili? stejně si jí nevážej!
tolik bych chtěla zpátky tu svou lásku a zatím dostávám jen nakopáno. a jemu je absolutně jedno, jak mi je. dřív jsem u něj byla to první na žebříčku hodnot a teď jsem uplně to poslední.
Stalo se to, co jsem řikala. Vyhlídl si blondýnu, prachatou, ale mladší a myslí si, jak je úžasná. a přitom.. není. samozřejmě, že podle mě není, ale co podle ostatních? proč nevidí, že je to mrcha a rozmazlenej fracek? proč nevidí, že podváděla všechny svoje kluky? Proč je tak slepej a já jsem ta nejhorší?
a proč jsem tak pitomá? Nenávidím ho za to, že ho miluju. Nenávidím ho za to, že mě naučil milovat a nenaučil mě, jak přestat milovat a teď mi moje city vyčítá.
proč si lidi ubližujou? ví, že se má kam vrátit.. proč jsou lidi takový svině a ničeho si nevážej?
připadám si tak.. využitá:'( psychicky a fyzicky.. a nevím jak se od něj mám odpoutat..
já prostě nemůžu dál..
já chci prostě pryč.. umřít.. zdrhnout.. být co nejdál od něj a ... prostě ho nevidět... být daleko, aby se mnou nemohl zametat a nemohl si se mnou hrát.. aby mě nemohl dál zabíjet..
aby mě nemohl využívat..protože já vím, že i přesto, že mě ponižuje a zabíjí, když na mě kývne, tak přiběhnu...:'( na světě není nikdo blbější jak já...