|
aneb Kde se všichni berou a kam mizejí?
 06.12.2008 6 1580(14) |
Nechápu. Nechápu nic. Nechápu sebe, jeho, je, nechápu celej svět a nechápu, proč zrovna já musim mít tu smůlu a nic nechápat...
Poslední dobou se kolem mě motá spoustu lidí, který mi jsou naprosto ukradený, pokaždý, když s někým zajdu na skleničku, tak celou dobu doufám, že řekne 'dopijem a dem' a dopije se a půjde se. Ale vždycky to trvá zatraceně dlouho a pokaždý u toho přemýšlim o tom, jak jsem se na prvním rande s pilotem opila a že teď, i kdyby do mě nalili sud vína, by se mi to nepovedlo. Zkrátka jsem asi až moc střízlivá. Nebo vždycky rychle vystřízlivim, když se na vlastní oči přesvědčim, že druhýho takovýho si ze dne na den nenapískám. Možná proto, že to chce chvíli hledat a možná taky proto, že druhej takovej není. Zatim se přesvědčuju o tom druhém tvrzení (a říkejte si, co chcete). Stokrát mi někdo může říkat, neboj, přijde druhej, lepší. To mi říkali už minule. A stalo se to. Přišel pilot, jestli mu tak můžu říkat, a došlo mi, že mají pravdu. Jenže teď bych pochybovala. Může přijít někdo další, ale jinej. Jenom jinej, ne lepší. A není to momentální pocit... Ale stejně jsem hrozně ráda, že jsem ho poznala. Kdyžtak budu mít dalšího 'dobrýho kámoše' do sbírky. Už vážně nechápu, proč zrovna já finguju jako rekvalifikační institut. Proč zrovna já dělám z 'potencionálních životních partnerů' pouhé neutrální 'kamarády'. Budu muset změnit specializaci a ode dneška to dělat obráceně... A jestli to nepůjde, tak to nechápu.
----------------------------------------------
Otázky k zamyšlení:
1) Jak se mám chovat jako kamarádka?
2) Jak mám předstírat nezištné kamarádství?
3) Jak mám zamaskovat červené uši?
4) Je to vůbec možné?
5) Je možné vůbec něco?
Poslední dobou se kolem mě motá spoustu lidí, který mi jsou naprosto ukradený, pokaždý, když s někým zajdu na skleničku, tak celou dobu doufám, že řekne 'dopijem a dem' a dopije se a půjde se. Ale vždycky to trvá zatraceně dlouho a pokaždý u toho přemýšlim o tom, jak jsem se na prvním rande s pilotem opila a že teď, i kdyby do mě nalili sud vína, by se mi to nepovedlo. Zkrátka jsem asi až moc střízlivá. Nebo vždycky rychle vystřízlivim, když se na vlastní oči přesvědčim, že druhýho takovýho si ze dne na den nenapískám. Možná proto, že to chce chvíli hledat a možná taky proto, že druhej takovej není. Zatim se přesvědčuju o tom druhém tvrzení (a říkejte si, co chcete). Stokrát mi někdo může říkat, neboj, přijde druhej, lepší. To mi říkali už minule. A stalo se to. Přišel pilot, jestli mu tak můžu říkat, a došlo mi, že mají pravdu. Jenže teď bych pochybovala. Může přijít někdo další, ale jinej. Jenom jinej, ne lepší. A není to momentální pocit... Ale stejně jsem hrozně ráda, že jsem ho poznala. Kdyžtak budu mít dalšího 'dobrýho kámoše' do sbírky. Už vážně nechápu, proč zrovna já finguju jako rekvalifikační institut. Proč zrovna já dělám z 'potencionálních životních partnerů' pouhé neutrální 'kamarády'. Budu muset změnit specializaci a ode dneška to dělat obráceně... A jestli to nepůjde, tak to nechápu.
----------------------------------------------
Otázky k zamyšlení:
1) Jak se mám chovat jako kamarádka?
2) Jak mám předstírat nezištné kamarádství?
3) Jak mám zamaskovat červené uši?
4) Je to vůbec možné?
5) Je možné vůbec něco?
12.12.2008 - 18:47Hm.. někdy to jde a někdy ne.. ale taky nevim, jak to funguje.. ale já jsem si třeba takhle jednou myslela, že to u mě možný neni, ale ejhle, bylo.
A něco určitě možný je =)
A něco určitě možný je =)
09.12.2008 - 20:53Díky...nemohla jsi to říct líp. Oni všichni říkají, že kluk a holka spolu nemůžou kamarádit, zvlášť, když předtím spolu - třeba jenom náznakem - chodili. Ale je to blbost. Navíc my se vlastně ani nijak nerozešli, jenom se to tak přehouplo. A koneckonců, člověk nikdy neví, kdy se to zase přehoupne zpátky... Díky:)
09.12.2008 - 17:34jde to, se chovat jako kamarádka, jen se musí moc chtít. a hlavně musejí chtít obě strany.
sama se teď nenávidím, že to takhle řeknu, ale buď ráda, že to dopadlo takhle... Já jsem loni přišla o člověka, kterej pro mě moc znamenal, jen proto, že on nedokázal ustát, že to taky zvoral, a prostě se mnou přestal komunikovat. Znali jsme se pár týdnů, už víc než rok spolu nemluvíme a pořád mi chybí.
Člověk musí být moc silný, aby ustál takové kamarádství.. ale ano, je to možné.
sama se teď nenávidím, že to takhle řeknu, ale buď ráda, že to dopadlo takhle... Já jsem loni přišla o člověka, kterej pro mě moc znamenal, jen proto, že on nedokázal ustát, že to taky zvoral, a prostě se mnou přestal komunikovat. Znali jsme se pár týdnů, už víc než rok spolu nemluvíme a pořád mi chybí.
Člověk musí být moc silný, aby ustál takové kamarádství.. ale ano, je to možné.
07.12.2008 - 13:38Teda, že se někdo bude zabývat těma otázkama, to by mě nenapadlo. Každopádně díky:-) Taky jsem ráda, že někdo čte ty moje výlevy v deníčku. Takže pokud nebude schopnej se dlouho zamilovat, přece se mu to třeba jednou podaří:-)
07.12.2008 - 12:57Já doufám, že to nebude tak zlý... Každopádně podrobnější info v mailu, ok?
07.12.2008 - 01:45víš co se říká...
že ženy se zamilují a pak dlouho se nemůžou odmilovat
a muži zas naopak nejsou schopní se dlouho zamilovat
(ale ono to tak vždy není)
život nás všechny naučí
každého co je třeba
tak ber život tak jak půjde
a žij ho s otevřenýma očima, jedině tak ho můžeš žít naplno!
pěkný život i den přeji :)
odpovědi:
1/ kamarádsky
2/ tím, že se budeš chovat jen kamarádsky
ovšem tvrdí se, že mezi mužem a ženou jen kamarádství nikdy neexistuje - upřímně - já nevím
3/ třeba čepicí?
4/ je
5/ je, je možné všechno co se stalo, stává i stane
že ženy se zamilují a pak dlouho se nemůžou odmilovat
a muži zas naopak nejsou schopní se dlouho zamilovat
(ale ono to tak vždy není)
život nás všechny naučí
každého co je třeba
tak ber život tak jak půjde
a žij ho s otevřenýma očima, jedině tak ho můžeš žít naplno!
pěkný život i den přeji :)
odpovědi:
1/ kamarádsky
2/ tím, že se budeš chovat jen kamarádsky
ovšem tvrdí se, že mezi mužem a ženou jen kamarádství nikdy neexistuje - upřímně - já nevím
3/ třeba čepicí?
4/ je
5/ je, je možné všechno co se stalo, stává i stane
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já už nic nechápu : trvalý odkaz
Následující deník autora : Čokoláda povznáší náladu
Předchozí deník autora : Už nevím, co mám psát, abych něco nezakřikla
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Mari» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
