 22.03.2020 3 1100(5) |
Můj dech šumí jako moře.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.
Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.
Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.
Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.
Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.
Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.
Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.
25.03.2020 - 14:38Nevím, co se ti nezdá. Mně to teď třeba ohromně pomůže - vyrážíme do muzea pro potravu těla. Zatím ji ještě občas potřebujeme...
23.03.2020 - 20:57slavek, děkuji. Popravdě se mi na tom přednesu pořád něco nepozdává, tak jsem to dala jen do zápisků :) Jako stín mých včerejších myšlenek :)
23.03.2020 - 17:39Mám přesně takové pocity, když teď jdu nakupovat. Tys je ovšem dokázala popsat. Smutně, ale krásně. Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dech : trvalý odkaz
Následující deník autora : V mysli nebýt
Předchozí deník autora : Léčivý polibek
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
