přidáno 22.03.2020
komentářů3
čteno20(2)
Můj dech šumí jako moře.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.

Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.

Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.

Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.

přidáno 25.03.2020 - 14:38
Nevím, co se ti nezdá. Mně to teď třeba ohromně pomůže - vyrážíme do muzea pro potravu těla. Zatím ji ještě občas potřebujeme...
přidáno 23.03.2020 - 20:57
slavek, děkuji. Popravdě se mi na tom přednesu pořád něco nepozdává, tak jsem to dala jen do zápisků :) Jako stín mých včerejších myšlenek :)
přidáno 23.03.2020 - 17:39
Mám přesně takové pocity, když teď jdu nakupovat. Tys je ovšem dokázala popsat. Smutně, ale krásně. Díky.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dech : trvalý odkaz


Předchozí zápisek autora : Léčivý polibek

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Fantasy meč

Jak se nejlépe inspirovat k napsání rytířské básně? Staňte se rytířem!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku