 22.03.2020 3 1136(5) |
Můj dech šumí jako moře.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.
Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.
Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.
Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.
Látka jej odráží a vrací zpět.
Motá se mi z toho hlava.
Letos nejspíš slané vlny neokusím.
Tak ať, příjmu ten trest.
Větrné víry pohazují listím.
Na prázdných ulicích předvádí své tance.
Osamělé budovy nechtějí svědky,
nejsem tu vítaný host.
Supermarket jako muzeum.
Zboží prohlížím, ale nepotřebuji.
Vozíčkáři pomáhám nabrat ovoce.
Kývne a odjede.
Je pryč, stejně jako moje minutová užitečnost.
Kéž bych mohla přijmout hříchy světa.
Rozdýchala bych je pod vlastní rouškou.
Pak by mé moře navždy utichlo
a svět by byl volný.
25.03.2020 - 14:38Nevím, co se ti nezdá. Mně to teď třeba ohromně pomůže - vyrážíme do muzea pro potravu těla. Zatím ji ještě občas potřebujeme...
23.03.2020 - 20:57slavek, děkuji. Popravdě se mi na tom přednesu pořád něco nepozdává, tak jsem to dala jen do zápisků :) Jako stín mých včerejších myšlenek :)
23.03.2020 - 17:39Mám přesně takové pocity, když teď jdu nakupovat. Tys je ovšem dokázala popsat. Smutně, ale krásně. Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dech : trvalý odkaz
Následující deník autora : V mysli nebýt
Předchozí deník autora : Léčivý polibek
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
SAM A EL [13], Pavel Zikmund [10]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
