buď dobrá

v podstatě je to úplně klasickej scénář
něco se semele, já se rozsypu
pak se snažím poskládat zpátky dohromady
asi spíš kvůli lidem kolem sebe
a chvíli to vypadá celkem fajn
aspoň o tom velmi křečovitě všechny přesvědčuju
aby tomu věřili
a abych to nakonec mohla nalhat i sobě samotné
poslouchám jen nedestruktivní hudbu
nekoukám na smutný filmy
čtu jen prvoplánový knihy
a poezii se vyhýbám
uklízím si v pokoji
a hraju na klavír
dokonce chodím na kafíčka za nehumánní ceny s lidma
kteří si myslí, že se to píše a říká "nehumální"
když už teda někdo z nich zná význam toho slova
dám si i dortík, když teda není moc sladkej
protože figura, chápete, holky
potlachám o věcech, co mě ve skutečnosti vůbec neserou
mamce pochválím novou bundu za šest a půl tisíce
která se mi zdá odporná
a rozdávám úsměvy
protože
"jsi přece rozumná holka, Kájo, a rozumný holky se musí usmívat, protože na jejich neštěstí není nikdo zvědavej. tak se nelituj, jdi se provětrat, ale ne, že budeš doma po osmé."
rozdávat úsměvy, když máš v hlavě to, co já
je stejná ironie
jako nežrat nic tučnýho
ale vykouřit svou klasickou dvacítku za den
vypadáš možná trochu líp
ale stejně je to nezdravý
a tak se na to jednoho krásnýho dne zase vysereš
ale obezřetně děláš většinu věcí potají
nebo jen s lidma, který to nezajímá
a pak se ti hromadí flašky ve skříni
kam sem tam hodíš i pomačkaný hadry
a pokoj vypadá pořád uklizeně
tu skříň nikdo až na tebe neotvírá
a mrdník nabývá na objemu
a ty už radši nežereš vůbec nic
protože před očima máš tlející krtčí tělíčko
cos viděla před pár lety na chodníku před chalupou
před tou chalupou
kde jsi s lidmi
jejichž duchové ti občas přijdou ve spánku rozervat mozková spojení
sežrala nepřiměřený množství lysohlávek
a jak máš pak vydržet nespat
a jak máš nakoupit vánoční dárky
a řešit inženýra Babiše
když máš v hlavě pořád to krtčí tělíčko?