plky u kulatýho stolu

ráno se probouzím
do temné mlhy
jako už tolikrát předtím
do temné mlhy
okamžiků, co mi škubou poslední zbytky rozumu
jako babička škubávala peří
aby se všichni nadlábli kohoutem na víně
mám to před očima
sedíme u kulatýho stolu
omastek lemuje přeplněný držky dospěláků
a ti ze sebe flušou slova, kterým má pětiletá hlava
hovno rozumí
a i když už dávno není podáván kohout na víně
protože se ho zmlsaní bídníci přežrali
a přestože mi už dávno není pět
těm kecům stále nerozumím
všichni mluví a nikdo neposlouchá
babiččin průduškovej kašel
maminčin pisklavej smích
tatínkovo troubivý smrkání
horší, než nesnášet svý okolí
je mít ho rád
týden se snažím najít odpověď jinde
než na dně lahve
a ona nepřichází
bolest se začíná rozlíhat po celým těle
je to jak po pádu z kola
jsem v bodě
kdy jediný, co potřebuju
je někdo
nebo nikdo
něco
nebo nic