O angyklos

Angyklos je jednobarevný dvoudílný unisex oděv, typický především pro EDDR, kde je všeobecně považován za velmi pohodlný (jen některým lidem se v něm špatně sedá) a vhodný pro každou osobu („od kojence po nebožtíka, snad až na klauna“) a každou příležitost („od močení v křoví po přebírání státního vyznamenání“). Od roku 1994 je oficiální uniformou eichlerských ústavních činitelů, ale na rozdíl od jiných uniforem postrádá rozlišovací funkci (nosí ho i spousta lidí, kteří nejsou ústavní činitelé). Podle Eichlerských novin žije v EDDR několik desítek lidí, kteří nenosí nic jiného.

Angyklos se vyrábí v nejrůznějších velikostech od dětských až po 5XL a v několika variantách podle celkového tvaru postavy. Sestává z kabátkové a kalhotové části; obě jsou stejné barvy (včetně knoflíků) a vyrobeny z téhož materiálu, který je jemný, mírně elastický a málo výhřevný. Protože má volný střih, dobře skrývá drobné rozdíly ve tvaru těla. Hodí se spíše do interiéru a často se pod ním nosí další vrstvy oblečení, např. tričko či podvlékací kalhoty. Angyklos vždy zakrývá celé tělo kromě hlavy, dlaní a chodidel. Lidé k němu nosí různé boty, čepice či klobouky (popř. šály) podle situace.

Kabátková část angyklos je dlouhá, sahá zhruba do poloviny stehen, některým lidem skoro až ke kolenům. Skládá se ze dvou vrstev, mezi kterými je vzduchová mezera, kam ústí kapsy umístěné na bocích (náprsní kapsy angyklos nemá). Límec je drobný a velmi nevýrazný a rukávy nejsou zakončeny manžetami, takže je v případě potřeby lze ohrnout. Kabátková část se zapíná na knoflíky, ale dírky i knoflíky se nacházejí na obou stranách, takže ji lze zapnout dvěma způsoby a polovina knoflíků a polovina dírek zůstane vždy nevyužita.

Kalhotová část má podobu běžných kalhot, které se ovšem zapínají suchým zipem pomocí samostatného pásku, který však normálně není vidět, protože kabátková část celou horní oblast kalhot zakrývá. Zapínání pomocí suchého zipu umožňuje snadno poupravit velikost podle aktuálního obvodu břicha, což je příjemné zejména po obědě.

Historie angyklos začala v roce 1992, kdy byla navržena firmou Spojené šaty Východní Mezihoří, s. r. o., na objednávku pozdějšího prezidenta Eichlera. Vzápětí byly tyto šaty uvedeny na trh pod obchodní značkou Angycloth, a zatímco v České republice se setkaly s nezájmem, v nově vzniklé EDDR si získaly velkou popularitu, částečně i díky kultu osobnosti prezidenta Eichlera.

Prototyp a první série uvedené na trh byly černé, od roku 1994 však firma postupně rozšiřovala produkci o modely jiných barev, nejprve bílé, pak červené a postupně další a další barvy, modely však zůstaly jednobarevné (včetně knoflíků).

Po řadu let byly angyklos v módě a v EDDR je nosila skoro všechna mládež a velká část dospělých. Zhruba od roku 2000 zájem o ně poklesl a u mladší generace si místo ní velkou oblibu získaly džíny, mikiny apod. Od roku 2008 může angyklos legálně vyrábět kdokoliv (jen ne pod původní značkou Angycloth), což se projevilo přívalem levných, ale méně kvalitních a méně pohodlných napodobenin, zejména z Číny. Některé navíc nejsou jednobarevné − už se objevily i pruhované či puntíkované napodobeniny, které jsou spíše parodií než řádným společenským oděvem. Zhruba po roce 2012 se však obliba angyklos začala pomalu vracet.

Toto dílo je mírněn upravený výňatek z díla „Ester Krejčí“ jehož autorem je „Singularis“ a podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko ‹https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/cz›. Provedené úpravy: odstraněny poznámky pod čarou.

(ISBN 978-80-270-4309-5, str. 443 až 444, ukázka ke stažení zde)