přidáno 18.06.2018
komentářů5
čteno1189(7)
někdy jsem tak sám
že se opírám o skříň
dívám se z bytu na lidi
a voni někam jdou
nebo stojí
a potkávají se

někdy jsem tak sám
že piju s vláčilem a hrušínským v televizi
mám chuť na polívku
ale nikam nejdu
nejedu
ani nevařím

někdy jsem tak sám
že mi chybíš
a já ani moc nehořím
přidáno 20.06.2018 - 21:48
Homér: dík, jefe
přidáno 20.06.2018 - 12:38
Jo, asi vím co myslíš - a je to přesně popsané ...
přidáno 20.06.2018 - 10:40
Někdy jsem tak sám, že mi ani nechybíš. Líbí se mi tvé dílo Gregore.
přidáno 18.06.2018 - 21:17
drsný, skvělý..
přidáno 18.06.2018 - 19:14
Tomu říkám samota do morku kostí... až mrazí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
skříně a lidi na ulici : trvalý odkaz

Následující deník autora : pane, kolik stojí strom?
Předchozí deník autora : natašo

» narozeniny
Rony [17], Adéla [15], sqeerukl [14], Ingo [14], máni brzková [13], filliu [12], MaPi [12], TenNovej [12], Pigi [10], Ho visto cadere una stella [3]
» řekli o sobě
Jsoucno řekl o štiler :
Kamarád ve zbrani, expert v kouzlení. Pár společných zážitků, které mě baví ještě teď. Jeho tvorba je v těchto končinách potřeba jako vodka na stranické schůzi. Cynik se skvělým darem dokonale a z fleku přetextovat jakoukoliv písničku.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming