přidáno 18.06.2018
komentářů5
čteno1188(7)
někdy jsem tak sám
že se opírám o skříň
dívám se z bytu na lidi
a voni někam jdou
nebo stojí
a potkávají se

někdy jsem tak sám
že piju s vláčilem a hrušínským v televizi
mám chuť na polívku
ale nikam nejdu
nejedu
ani nevařím

někdy jsem tak sám
že mi chybíš
a já ani moc nehořím
přidáno 20.06.2018 - 21:48
Homér: dík, jefe
přidáno 20.06.2018 - 12:38
Jo, asi vím co myslíš - a je to přesně popsané ...
přidáno 20.06.2018 - 10:40
Někdy jsem tak sám, že mi ani nechybíš. Líbí se mi tvé dílo Gregore.
přidáno 18.06.2018 - 21:17
drsný, skvělý..
přidáno 18.06.2018 - 19:14
Tomu říkám samota do morku kostí... až mrazí...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
skříně a lidi na ulici : trvalý odkaz

Následující deník autora : pane, kolik stojí strom?
Předchozí deník autora : natašo

» narozeniny
Rony [17], Adéla [15], sqeerukl [14], Ingo [14], máni brzková [13], filliu [12], MaPi [12], TenNovej [12], Pigi [10], Ho visto cadere una stella [3]
» řekli o sobě
Severka řekla o shane :
Mé Sluníčko....které píše krásnou poezii...;) moc si tě Mirku vážím, i když jsme si v poslední době moc nepovídali...děkuji ti za podporu...za tvá vřelá slova...za tvé přátelství...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming