sucho

vypadám starší. vypadám starší protože zatraceně starší jsem, stárnou mi oči a ruce a tváře a bolí mě kolena a páteř, už se zase hrbíš, inkoust navždycky zaseklej v mý kůži se začal rozpíjet a já se tak trochu rozbíjím a tak trochu se držím pohromadě, nejsem důležitá a nikdy nebudu a i když teď znám tvůj obličej nazpaměť, do týdne ho zapomenu

vypadám starší a připadám si starší, lidi mi říkali že s věkem přicházejí jistoty (a zodpovědnosti, hrozně moc zodpovědností) a myslím že se pletli protože já nevím vůbec nic a každým dnem pochybuju o víc a víc věcech, taky mi tvrdili že miluju ale asi taky spíš ne protože nic není trvalý a nic nedává smysl a koho vlastně?

moje duše je příšerně suchá a loupe se každej den o něco víc a pod ní je jenom prázdno, pár mrtvých buněk a kdybych chtěla být pořádnej básník dnešní doby, řekla bych že zhaslá cigareta ale už si na to připadám moc stará a unavená a asi bych radši spala než se pokoušet o poezii, asi bych radši seděla u krbu ať už ho mám nebo ne než debatovat o existencionalismu a jeho roli v dnešní popkultuře, asi bych se radši dívala na tvůj obličej dokud ho nezapomenu protože vím že to bude sakra brzo a jsem s tím smířená tak jako budu za padesát let smířená se smrtí. jenže to neznamená že to nebolí