|
archivní z minulého roku z rakouska
 19.07.2017 1 961(9) |
thunderstorm in a tent
- the cicadas grow quiet in anticipation of what's coming. a brief moment of silence and then
the booming, racuous laughter of alpine gods in the distance,
nor far enough for us not to suddenly feel human
and strangely small
i grasp for your hand
(you the lyrical subject for the purpose of this poem,
a morbid longing
a figment of imagination)
only to pick up a pen and
pen a verse or two i mightlater read to an appropriately trembling heart
when rain drums on the red rooftiles of civilization
as if to say
look where i've been, behold
it /is/ a world where you can sometimes still
hear the gods roar in joy or anger
do not grow small, o heart
do not grow scared, o soul
- the cicadas grow quiet in anticipation of what's coming. a brief moment of silence and then
the booming, racuous laughter of alpine gods in the distance,
nor far enough for us not to suddenly feel human
and strangely small
i grasp for your hand
(you the lyrical subject for the purpose of this poem,
a morbid longing
a figment of imagination)
only to pick up a pen and
pen a verse or two i mightlater read to an appropriately trembling heart
when rain drums on the red rooftiles of civilization
as if to say
look where i've been, behold
it /is/ a world where you can sometimes still
hear the gods roar in joy or anger
do not grow small, o heart
do not grow scared, o soul
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
STAN : trvalý odkaz
Následující deník autora : kafe v berlíně
Předchozí deník autora : confession #2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
