nebásňová vzpomínka.. zápis do deníku... To my mysterious american suicidal guitar alterego.
 06.12.2007
 3
 1609(18)
Smáli jsme se
a o pár dní později jsi byl moje druhé já

Teď jedu domů
a už se nedozvím
koho jsem to viděla na zastávce
(snad jsi to nebyl ty)

Možná si ještě vzpomeneš
tenkrát jsme tam stáli my dva
(tramvajová zastávka "Stodolní")
a tys chtěl počkat se mnou
až pojede jednička
abych nebyla sama

Pořád nějak doufám
že od zítřka
se listy kalendáře budou
otáčet pozpátku
Nebo že někdo zavolá Tempuse
a třeba mu zaprodá svůj život
jen aby párkrát obrátil
svoje přesýpací hodiny

Vím přesně, co bych změnila
Udělala bych o několik chyb víc

(Aby nebylo tak snadné říct
"já nemůžu, Renatko")
 13.12.2007 19:33
chjo...to vzpomínání....občas bolí, jindy zahřívá...
 13.12.2007 02:24
:-(
 07.12.2007 17:39
já myslím, že ani tak to snadné nebylo... ale kdo ví...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.