Za tebou bych šel světa kraj

Pomalu usínáš
a kolem tebe je tisíce rudých růží
těch jejich květů
tvou krásu ukázat bych chtěl
snad celému světu

Potichu ležíš
přikrytá průsvitným závojem
postel je napůl rozestlaná
a tvá ňadra odhalená
čekáš na mě abys mě mohla
obejmout tvými křídly co
máš místo ramen
z tvého těla sálá do okolí
horký plamen

Plamen vášně
vždyť vše je tak krásné
Si labuť noční
o naší lásce ví jen
postel a stolek noční

A já každým dalším dotekem
dolů se propadám
své tělo stěží ovládám
chtěl bych líbat tvé rty
a když si smutná
ze tváře stírat ti slzy
co jako řeka občas tečou
a já nevím co dělat s tebou

Snad jen láska darovaná
ta všechno může
tak chtěl bych tě vysléci
má milá z kůže
chci se s tebou radovat
a smát
srdce své dám na oltář
a vídám se tam je slyšet troubení slonů
a také cinkání kouzelných zvonů

To místo kterému si říká ráj
šel bych klidně světa kraj
ale ne sám ale s tebou
život se má totiž žíti
ve dvou