|
Je to klid v mysli nebo ticho před bouřkou? Člověk ani nepotřebuje tabletky proti zlým démonům, když je venku tolik mihotajících světel.
 13.08.2016 4 1085(10) |
Je to zvláštně optimistický,
sedět tu při žlutým světle lampy
a mít v hlavě klid, všechny ty chaotický
myšlenky nechat odplout balkonem do světa
Dnešní večer je podivně obyčejnej
a osudovej zároveň, přitom se nic nestalo
a všechny starý rány pálej
pořád stejně
a ty nový si tiše vrůstaj do duše
Cítím asfalt na silnici, déšť a vůni půlnočního indiga.
Co když se Země začala točit opačně
a já jsem poslední hvězda na obloze,
která to ještě neví?
15.08.2016 - 09:03Singularis: Děkuju za upozornění, vypadlo mi písmenko :) noční pocity jsou obecně hrozně... abstraktní a inspirující.
15.08.2016 - 05:30Velice se mi líbí píseň, kterou jsi k zápisku vybrala.
"mít hlavě klid" - myslím, že tam má být "mít v hlavě klid"
Asfalt na silnici a déšť znám, vůni půlnočního indiga ne (ale mívám jiný zvláštní noční pocit).
Mohu tě uklidnit, že hvězdy se o to, kam se točí Země, zajímat nemusí. Mají vlastní starosti, které jsou těm našim vzdálené tisíce a miliony světelných let.
"mít hlavě klid" - myslím, že tam má být "mít v hlavě klid"
Asfalt na silnici a déšť znám, vůni půlnočního indiga ne (ale mívám jiný zvláštní noční pocit).
Mohu tě uklidnit, že hvězdy se o to, kam se točí Země, zajímat nemusí. Mají vlastní starosti, které jsou těm našim vzdálené tisíce a miliony světelných let.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Indigo : trvalý odkaz
Následující deník autora : Bipolární
Předchozí deník autora : Rýmovánka o lolitce
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
