|
Tak trochu jako ze šantánu...
|
Já mívám někdy období,
kdy starostí mých tíž
chvilku na mne nepůsobí
a já jsem nebi blíž!
V té chvíli hravý zdám se tak,
až těžko uvěřit,
že jindy čelo kryje mrak
a úsměv bývá skryt.
Hravost, toť jediná zbraň snad,
když duši zakryl stín,
člověk se snaží usmívat
a zas se poprat s tím!
kdy starostí mých tíž
chvilku na mne nepůsobí
a já jsem nebi blíž!
V té chvíli hravý zdám se tak,
až těžko uvěřit,
že jindy čelo kryje mrak
a úsměv bývá skryt.
Hravost, toť jediná zbraň snad,
když duši zakryl stín,
člověk se snaží usmívat
a zas se poprat s tím!