|
Ranní meditace...
|
Ač někdy netečným se zdám,
na odiv stavím hroší kůži,
citlivé srdce bije tam,
kde kapilár mých síť se úží...
Je jenom pouhou přetvářkou,
před světem když své city skrývám,
když žal se plíží duší mou,
do sebe ponořen víc bývám.
A pak zas najdu důvod k žití,
zpívám a jásavě zní smích,
a uvnitř opět slunce svítí
na plátky růžových snů mých...
na odiv stavím hroší kůži,
citlivé srdce bije tam,
kde kapilár mých síť se úží...
Je jenom pouhou přetvářkou,
před světem když své city skrývám,
když žal se plíží duší mou,
do sebe ponořen víc bývám.
A pak zas najdu důvod k žití,
zpívám a jásavě zní smích,
a uvnitř opět slunce svítí
na plátky růžových snů mých...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.