|
Netuším, kdo jsem,
odkud jdu, kam kráčím,
podivný zmatek ve svém srdci mám,
tak držím tempo, dokud ještě stačím,
pokud lze, vždy se na svět usmívám...
|
Jsem ten, kdo tančí tu u tyče času,
obnažené srdce staví na odiv,
po pravých citech tajně jen už pasu,
citim, že jsem uvnitř jiný, než-li dřív.
Zklidněn dál světem bezcilně se toulám,
na dlani srdce a v něm touhy květ,
hranice dávných předsudků svých bourám,
věřim, že s pisni na rtech změním svět.
Čas můj pádi jak konik nezkrocený,
hřibě, které chvili nedovede stát,
jen já sám občas stanu v zamyšlení,
odkud jsem vyšel a kam chci se brát...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.