|
Není pravda, že muži nepláčou! Jen to někdy víc skrývají...
|
Nestydím se přiznat, ze mi slza skápla
a smutek mi z očí sebral šťastný lesk,
i mne životní past chytila a sklapla,
poraněné ptáče, co se touži vznést.
Mnohá rána slovem srdce protknula mi,
skrývám to, jen veršům svěřuji svůj žal,
bojím se uvěřit na lásku, co raní,
kéž bych zklamaní to býval nepoznal.
a smutek mi z očí sebral šťastný lesk,
i mne životní past chytila a sklapla,
poraněné ptáče, co se touži vznést.
Mnohá rána slovem srdce protknula mi,
skrývám to, jen veršům svěřuji svůj žal,
bojím se uvěřit na lásku, co raní,
kéž bych zklamaní to býval nepoznal.