Fantasmagorie...

Zapálím svíčku jenom kvůli vůni, která zbude po sfouknutí plamene, fantazii zakážu kreslit další vzdušné zámky a zamknu dveře do ostatních světů (nechci se dát rušit ufony ;)).
Oknem se budu dívat na Měsíc a on zase na mě... A budu tiše doufat, že tvá hvězda je někde poblíž té mé... s nadějí na přiblížení budu plácat jedno klišé za druhým (jako obvykle) a vy se budete smát, že přišel na svět další blázen a pokouší se vyčarovat štěstí ze spousty kilometrů.
Až vás uslyším, vyběhnu ven a budu se koupat v záři pampelišek, které jsou skryté hluboko v zemi. Položím svou tvář na chladivou hlínu a pomodlím se za pampeliškové prince, kterým dávno odzvonilo, kteří zvadli a kteří se už nevrátí ... Bohužel, bohudík...
Svět je krásně zlej a dálky lákají k překonávání... A proto se naučíme lítat... díky Vám... Dík ;)