"Sedm havranů"

Kdo musí vstávat časně po ránu
a obchází svět sám
Nad hlavou vidí sedm havranů
ve světlech neonových lamp

Sestřička šila nám košile
kopřivy vplétala do trávy
Šestero jich ušila do řady
na sedmé chybějí rukávy

Šest bratří má pěkné košile
a váže si na ně kravaty
A to jenom sedmý hůř než opilec
motá se sám po ránu v závrati

A to je ta chvíle sestro má
kdy tě tak pálily ruce
Do vody jsi je vložila
a vtom se vyhouplo slunce

Slunce nám vrátilo podobu
a jen tam kde chybějí stehy
Opilé housle znějí do kroku
a blýská se havraní peří

Možná i ty tkáš sedm košilí
a znavený marností konání
Zastavíš se snad jenom na chvíli
a v tom nás překvapí svítání

A kůlny z dehtových papírů
a napjaté sluneční plachty
Rozlétnou se a ztratí ve víru
a s nimi tví havraní bratři

A půjdem spolu časně po ránu
v zástupu a každý sám
Nad hlavou sedm havranů
ve světlech neonových lamp

(Hudba a text: Oldřich Janota)