|
{Priessnitz}
 04.01.2015 2 896(8) |
Úplně si to dovedu představit: Píše se rok 1992 a zvědavý posluchač poprvé pokládá dlouhohrající desku s tajemným názvem Freiwaldau do gramofonu.
Pustí ji a ozve se potichu basa. Pak začne hlas zpěváka skupiny Priessnitz zpočátku pomalu a hluboce a potom rychle a kvílivě odzpívávat text:
Každou noc jezdí kolem domů vlak
Okna vagónů svítí do tmy
Každou noc hořím touhou
jet s ním taky, jet s ním taky
Oheň, na kopci oheň
Znamení, dávná znamení
Spát, nedá se, tušení tajemství
Kam se podějem, óó kam
Kam se podějem, óó kam
Oheň, na kopci oheň
Šepot, za noci šepot
Předem, poražení lezeme do postelí
Kam se podějem, óó kam
Kam se podějem, óó kam
Oheň, na kopci oheň
Znamení, dávná znamení
Spát, nedá se spát, tušení tajemství
Kam se podějem, óó kam
Kam se podějem, óó kam
Každou noc jezdí kolem domů vlak
Okna vagónů svítí do tmy
Každou noc hořím touhou
jet s ním taky, jet s ním taky
Kam se podějem, óó kam
Kam se podějem, óó kam
Celé album dýchá podobně temnou atmosférou. Člověk si při jeho poslechu připadá jak v nočních sudetských horách, kde se to jen hemží vlkodlaky a čarodějnicemi. Je to velmi inspirující muzika, pokud chcete, jako já, psát horory.
* * *
Člověk se pořád učí. Víte co znamená slovo Wanderlust? Já jsem to taky nevěděl, ale přitom jsem ten pocit tak dobře znal.
Wanderlust je silná touha cestovat a objevovat svět. Prostě:
Každou noc jezdí kolem domů vlak
Okna vagónů svítí do tmy
Každou noc hořím touhou
jet s ním taky, jet s ním taky
05.01.2015 - 18:55Singularis: dík za přečtení. :-)
Nutno říct, že v současnosti je u mě tento pocit i na dost abstraktní úrovni. Rád bych se vydal někam dál ale přesně v souladu s refrénem si kladu otázku Kam se podějem, óó kam.
Nutno říct, že v současnosti je u mě tento pocit i na dost abstraktní úrovni. Rád bych se vydal někam dál ale přesně v souladu s refrénem si kladu otázku Kam se podějem, óó kam.
05.01.2015 - 18:49Ta hudba mi připadne tak příjemně zvláštní. Jinak, kdysi jsem míval podobný pocit. Objevování jsem tehdy věnoval, tuším, dvoje hlavní prázdniny, a dodnes jsou neznámé končiny, kam bych se ještě chtěl vydat. Ale dnes už spíš mívám jen trochu jiný, i když podobný pocit, a to když na zastávce Hlavní nádraží (v Brně) přijede tramvaj linky 1 směr Nové sady - Hybešova - Václavská - Mendlovo náměstí - Výstaviště hlavní vstup - Výstaviště vstup G2 - Lipová - Pisárky - Bráfova - Stránského - Vozovna Komín - Svratecká - Branka - Podlesí - Kamenolom - Zoologická zahrada - Přístaviště - Kubíčkova - Ondrouškova - Ečerova, ale já čekám na jinou linku. Ale nejde tam tolik o objevování (to už mám za sebou a mám z něj obrovskou spoustu starých fotografií, na které se mohu podívat, a vzpomínek), jako spíš, že se mi ta trasa líbí, ale Ečerova je tak vzdálená, že cesta tam i nazpět by trvala příliš dlouho, a proto se tam nemohu v té chvíli vydat, což je současně trochu smutné. Ach, ty pocity jsou bizarní...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kam se podějem : trvalý odkaz
Následující deník autora : PRIESSNITZ V NOCI S ANDĚLEM
Předchozí deník autora : Podivná
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Missheel [16], kytička [16], Anny [16], Princezna [15], VolnýPád [8], Milovník ticha [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
