Fotograf aktů

Někomu jsem myslím říkal, že nečtu básně. Tohle má jedno podstatné ALE a tím jsou básníci s kytarou.

Jeden z nejlepších z nich je určitě Oldřich Janota, jehož píseň jsem dnes zařadil.

V komentáři pod videem se píše: satirická píseň ze 70. let. Když si pak člověk poslechne, nebo si přečte text, dojde mu, o čem to může být. Ano, je to o spolupráci moci a umění.

Tady stojí za to ukázat na jeden zajímavý fenomén: Ne, každý, kdo opěvoval vedoucí úlohu komunistické strany byl přesvědčený komunista. To je třeba držet v paměti!

Stejně tak ne každý, kdo píše milostnou poezii, musí být zamilovaný. Báseň může i vysedět a pokud je básník zkušený, oko čtenáře nepozná, zda básníka motivoval citový prožitek nebo vidina honoráře.

- - -

Sám s tím mám zkušenosti. Markéta Vranská z mých povídek je nepochybně krásná a sympatická dáma, ale má jednu vadu - neexistuje. Ale něco pravdy na ní přeci jen je. Markéta je totiž složená ze střípků holek, které se mi líbily. A takhle vlastně odhaluji
své nitro...

Míchat realitu a fikci se někdy nevyplácí.


Člověk při svlékání, je plný zmatků
stud mu však nebrání
vzít aspoň dvacku
Někdy už sám neví, jaká je realita
Svůdce, či svedený, vůdce
či proselyta¹?


- - -

1 - proselyta = (původně) pohan obrácený na židovskou víru; nováček