Vrtkavý osud

Že prý nad vším moc přemýšlím,
že do podrobna věci rozmýšlím.
Jsem jen žena, která má co říct a
žádná měna, co ji stačí utratit.

Jsem jen žena, která snít musí,
i když se z tolika pocitů poté dusí.

Jsem dítě, slečna, holčička,
co přála by si poníčka,
co má zlobivého tatíčka,
co nedá ji nikdy pusu na líčka.

Ona bloudí, bloudí, sem a tam,
nevyhýbá se ranám života.

Tajně doufá, tajně čeká,
rok co rok se více leká,
co když to nezvládne a
na věky sama zůstane.