Život a svoboda

Žít život je jako psát román. Vezme-li člověk pero a papír a prohlásí, že je naprosto svobodný a bude se podle toho chovat, výsledkem bude nejspíš neužitečná a nezajímavá čmáranice.

Když však člověk přijme omezení jako že bude psát písmena za sebou na řádky, používat interpunkční znaménka, psát v jednom jazyce apod., případně i dodržovat stavbu románu, mít rozumně pojmenované postavy a držet se jejich charakterů, je už dobrá naděje, že bude výsledkem zajímavý a čtivý román.

A podobně je to s životem. Kdo příjme vhodná omezení a nebude své svobody využívat, jak to jen jde, má šanci na smysluplný a zajímavý život. Kdo bude za nejvýznamnější hodnotu považovat svobodu bez omezení, ten možná skončí s životem, jehož užitečnost připomíná čmáranici na papíře.